Román Markýze de Sade 120 dnů Sodomy aneb Škola libertinství má řada lidí spojený především s kontroverzním filmem Saló z roku 1975, kdy ho natočil italský režisér Pier Paolo Passolini.
Především jde ale o jedno z nejskandálnějších literárních děl světové literatury, o němž se kritici dodnes přou. Jedni tvrdí, že jde o pornografii, druzí jsou přesvědčeni, že jde o mimořádné literární dílo bořící konvence svobodným pohledem na lidskou sexualitu.
Spis začal Donatien Alphonse François de Sade psát během svého pobytu v Bastile v roce 1785. Tady zůstal text skryt až do doby po autorově smrti a poprvé vyšel až na začátku dvacátého století.
Odsouzení, zákazy, inspirace
I tak ale knihu, popisující ty nejzvrhlejší sexuální úchylky od pedofilie až po zločinné týrání a mučení, provázely nejrůznější skandály. Ještě v padesátých letech minulého století byl ve Francii jeho nakladatel odsouzen a kniha musela být stažena z prodeje.
De Sade stačil během svého pobytu ve vězení podrobně napsat jen první část knihy. Zbylé kapitoly příběhu čtyř volnomyšlenkářů, kteří shromáždí v Alpách skupinu mladých lidí z dobrých rodin, s nimiž se dopouštějí nejrůznějších sexuálních zvráceností, pouze načrtl v bodech.
Knihou se inspirovali i filmaři, například Luis Buñuel na něj odkazuje ve filmu Zlatý věk. Zmíněný Passolini pak schéma románu narouboval na příběh čtyř fašistických pohlavárů, kteří na konci 2. světové války ukájejí své zvrhlé touhy.
Překladatel Jiří Žák je členem hereckého souboru pražského Divadla na Vinohradech. V posledních letech se prosadil i jako spisovatel a publicista, který se většinou věnuje Francii, její kultuře i historii. Je autorem překladů zhruba třiceti románů, divadelních her, autorem televizních pořadů i článků.
Minulý rok vydal knihu o životě největšího dobrodruha francouzské kinematografie Jeana-Paula Belmonda. Už před dvěma lety obdobně představil další legendy Louise de Funése a Gérarda Depardieua.
