Jeden z dotazů pátečního videochatu směřoval dodnes populární pořad Česká soda, v němž David Vávra bavil diváky s Milanem Šteindlerem v kurzu němčiny Alles Gute. „Česká soda byla prostě v určité době,“ odmítl Vávra pokračování satirického pořadu z devadesátých let. „Měli jsme ve Sklepě takovou scénku, kde jsme to vysvětlovali: Politici tehdy dělali realitu, my surrealitu. Nyní už však dělají politici oboje. Dodávají to celé v balíčku a my máme klid,“ řekl herec.
Právě k výročí jejich souboru vznikl film Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa, který nyní v kinech mapuje cestu recesistické party, jíž prošli třeba Tomáš Hanák, Václav Marhoul, Jiří Macháček, Tomáš Vorel nebo Monika Načeva.
Otázky pro Davida Vávru najdete zde |
Vávra v přímém přenosu přiznal, že jejich soubor měl v počátcích tři inspirace. „Byl to Vodňanský se Skoumalem, Cimrmani a Ctibor Turba. V prvních představeních jsem od nich něco přijímali, ale pak už jsme vyrazili vlastní cestou,“ řekl. „Píše se o nás, že jsme ideální parta, ale to není pravda. Sklep je parta v nervním konfliktu, parta s osobními zraněními. Vždycky někdo na pár let odejde a pak se zase vrátí,“ řekl dále.
Herec a vystudovaný architekt zmínil, že na něj minulý režim vedl složku. Nebylo to však kvůli divadlu: „Po revoluci jsem se dozvěděl, že mám padesátistránkový spis. Jel jsem se na to podívat, ale bylo tam psáno, že jsem špion USA, o divadle nic. Ten špion, co mne špehoval, jim zřejmě říkal úplné nesmysly. Měl jsem krycí jméno Cedr,“ řekl.
Pod heslem „Stupa a pruda aneb Čím trapnější, tím lepší“ se Sklepáci připomněli živým vystoupením před slavnostní premiérou snímku, ale také v třídílném televizním cyklu slavných skečů a písní Divadlo Sklep: Böhmen und Mähren.
David Vávra dostal i dotaz, zda se k souboru někdy vrátí Eva Holubová. „Eva se stále chce vrátit, ale je to už komplikované znovu vstoupit do té naší řeky. I když je už pomalu plynoucí a peřeje má jen občas,“ řekl.
Vávra hrál ve filmech Kopytem sem, kopytem tam, Cesta do lesa, Skřítek či Vejška, provázel zábavnými cykly o architektuře Šumná města a Šumné stopy.
Jeden z dotazů tak směřoval právě i na pověstné slůvko „šumné“: „To bylo slovo běžné ve slovníku konce 19. století. Je to něco krásného, říkalo se to většinou o dívkách. A nebyla tím míněna žádná hubená holčička, ale plně vyvinutá statná žena, co může plodit a rodit, holka krev a mlíko,“ vysvětlil.
Záznam celého rozhovoru s Davidem Vávrou: