O vlaku do Banátu kolují málem legendy. Proč letos pojedete po vlastní ose?
Jedeme víceméně na otočku, protože už v pátek máme domluvené hraní v Česku. Banát je skvělá akce, kde se kdysi vykrystalizovalo i tvrdé jádro našich fanoušků. Ale kdybychom tam byli celou dobu, zabijeme jednu osminu celé letní sezony. A ano, ten vlak je v podstatě pětadvacet hodin pití v kuse. Když jsem vystoupil u Dunaje, přišel jsem si úplně spojený s vesmírem.
Festival funguje jako podpora tamní komunity?
S tím jsme do toho šli. V Banátu jako by se zastavil čas někdy v roce 1970. Nevím, kdy přesně přestaly fungovat tamní doly, ale je to vesnice, kde běží čas jiným tempem a kde lidé žijí z pár tisíc na měsíc. V každé druhé chalupě tak při festivalu vytáhnou drobnosti, jídlo, které chtějí prodat. A my jim rádi pomůžeme. Ale nic, co si tady o Festivalu Banát řekneme, nemá moc smysl. To se prostě musí zažít.
Co ta akce dává hudebníkům?
Skvělé je, že se můžeme potkat s kolegy, se kterými na sebe na jiném festivalu maximálně zamáváme v zákulisí. Je to, jako když jedeme na tábor. Můžeme celý den jamovat, povídat si. Lehnu si na louku na celé dopoledne a poslouchám třeba Zrní z velmi malého pódia. Proto mě mrzí, že tou akcí letos jenom proběhneme. Navíc jedeme na podobou akci ještě na Ukrajinu. Jmenuje se Pivní Zakarpatí a vymyslel to pořadatel festivalu Štěrkovna Open Music.
Co vás čeká dál?
Děláme desku. Optimistická varianta byla, že bych ji teď tady držel v ruce, ale ve skutečnosti jsme od toho momentu ještě poměrně daleko. V mém studiu, kde připravujeme dema, už jsou nahrané písničky na víc než jednu desku. Ale teď začínáme točit naostro s Martinem Ledvinou, snad vybereme jednu z nachystaných písní a co nejdřív ji vypustíme jako singl.
Takže na desku nespěcháte. Dočkáme se jí aspoň letos?
Nemáme potřebu stíhat třeba vánoční trh, radši tu nahrávku uděláme dobrou. Ale jasně, že bych chtěl, aby ta deska už vyšla. Vidíte to i na fanoušcích, že chtějí něco nového.
Ale něco z novinek už naživo hrajete, ne?
Od loňského podzimu jsme dávali dvě písně, o kterých jsem věděl, že na desku určitě půjdou. A třeba píseň Múzy byla původně úplné disko. Ona teda pořád je, ale už zní jako od nás. Chtěli jsme trochu šokovat, ať si lidé zvykají, že Stypka nemusí být jen ucouraný a smutný. (smích)
Před třemi lety jste byli kapela známá jen na Frýdecko-Místecku, jak ten posun a proměnu vnímáte?
Písně na desku Neboj jsem psal s tím, že to uslyší pár lidí a nikdo se v nich nebude vrtat. Dělal jsem si cokoliv jen s motivací, ať to album drží po kupě. Teď vím, že si nové skladby bude spousta lidí nějak vykládat, tak jsem se v nich motal půl roku, nedovolím si je jen tak vyplivnout. To je asi jediný rozdíl, ale tenhle tvůrčí přerod jsem myslím úspěšně ustál. Zas si jen tak píšu.
