Drápy a krev? Pohádková drsnost dětem neškodí, míní David Prachař

  • 2
David Prachař slibuje, že ač novinka Kráska a zvíře nabídne trochu hororu, je vhodná pro rodiny s dětmi. Očekávanou premiéru známé látky v režii Daniela Špinara nabídne v pondělí historická budova Národního divadla.

Původní prosincové datum premiéry pražského Národního divadla zhatil covid. Nyní to vypadá, že pondělní termín konečně platí. „Člověk už má temné myšlenky. Stačí jeden pozitivně testovaný a všechno jde do háje. Doufejme, že to dopadne dobře,“ předesílá David Prachař, který se spolu s Annou Fialovou objeví v titulních rolích.

Jaká bude Kráska a zvíře v historické budově?
Pohádka zůstane, jak je. S pár škrty jsme zachovali překlad Františka Hrubína, byl ostatně psán pro krumlovské otáčivé hlediště. Diváci si samozřejmě budou nejvíce pamatovat podání příběhu v režii Juraje Herze jako film Panna a netvor. Já si to také pamatuji, jako děti jsme tomu říkali horor. Hororová struktura tu zůstala zachovaná, ale v jiné podobě.

Anna Fialová v představení Kráska a zvíře

Bude to vhodné pro děti?
Mysleli jsme na to, aby vzniklo rodinné představení. Tatínek Krásky vlastní cirkus, dojde i na cirkusové motivy. Člověk musí být kvůli malým dětem opatrnější, ale chvilkami se asi budou bát. Myslím, že divadlo má i takto působit.

Na fotkách jsou vidět drápy i krev, také jsem si popravdě na Herzův horor vzpomněl.
Já si jako dítě pamatuji, jak jsme chodili na rakvičkárny. Původní loutková divadla pro děti ostatně byla hrozně krutá. Faust, čert se sekerou, kterou zatnul ježibabě do hlavy. A ještě když stříkala krev, měly jsme jako děti pocit, že vidíme něco mimořádného. Mám na to vlastně hezké vzpomínky. Určitá pohádková drsnost je pro děti přínosná. Dnes, když jdou do kina, vidí tolik krve, že je to až nevhodné, ale ony se stejně dívají. Televize jsou jim volně dostupné a nedejbože, aby se dívaly na internet. Právě zakázané věci je přitahují. Takže v divadle to bude spíš oáza krásy.

Váš kostým vedle drápů oplývá i skákacími botami, jaké to je?
Nejsou to úplně skákací boty, jde o chůdy, na kterých člověk nemůže zůstat stát. Musím jít, otáčet se nebo se opírat o zeď. Zvukař Michal Cáb mi dále vymyslel akustickou rukavici, skrze kterou přes počítač ovládám zvuky. Takže nejen vrávorám, ale dále se pravou rukou snažím cizelovat zkreslení hlasu či výbuchy.

Pro Daniela Špinara se jedná o jednu z posledních zdejších režií. Promítly se do zkoušek změny, kterými si vedení prošlo?
Ani ne, změna je pozvolná. Proměna Národního divadla je vždy strašně komplikovaná, protože nový umělecký šéf zdědí běžící inscenace a trvá to asi tak tři čtyři sezony, než se plně projeví nový dramaturgický záměr. Národní divadlo je prostě velká loď, která když potřebuje někam zatočit, trvá to několik let. Herci ale zůstávají. Změnou vedení dochází k obrodě, protože každému šéfovi po pěti šesti letech dojdou síly a chuť. Hůř jsou na tom scény, kde mají dvacet třicet let stejného uměleckého šéfa.

Takže se na nástup dua SKUTR těšíte?
Těším se na každou změnu. (Špinarův předchůdce) Michal Dočekal toho po dvanácti letech také měl dost. Jsou to režiséři a sezení v kanceláři je vyčerpává.

Vy jste byl dokonce členem komise, která nové vedení vybírala.
Ano, číst koncepce kandidátů bylo zajímavé. Vyslechli jsme je a pak si nechali čtrnáct dní čas. Já jsem v komisi zastupoval herce a reprezentoval naše tajné hlasování, které právě duo SKUTR vyhrálo.

Co jinak v divadle chystáte?
S divadlem Verze chystáme v mé režii premiéru Pravý západ. To by mělo být začátkem února v Divadle v Celetné. S Honzou Nebeským a spolkem JEDL pak budeme nově hrát ve Švandově divadle. A s Národním divadlem vedle Krásky a zvířete zase obnovíme Krále Oidipa a Maryšu. Takže toho bude dost. 

Spíš si říkám, aby lidé neztratili chuť chodit do divadel - je to trochu oběť i z jejich strany. Těžká doba, jednak řešíme diváka a jednak sami sebe. Když někdo v souboru onemocní, tak se všechno mění. Musíme doufat. 

Ano, často se mi nyní stává, že mířím na nějaké představení a ono je během dne zrušeno.
To je realita, která bude, myslím, ještě tak rok fungovat. Státní divadla to zvládnou, mají podporu. Ale u soukromých nebo zájezdových divadel jako je právě Verze či JEDL cítím, že ten tlak je větší. Ani kulturní centra, kam tato zájezdová divadla míří, už nemají tolik peněz a ani mít nebudou, jak se zdražují energie. Když se to všechno sečte, tak to pro kulturu finančně moc kouzelně nevypadá. Uvidíme.