UKÁZKY Z NOVÉHO ALBA NAJDETE ZDE
* Co udělalo třicet let intenzivního bubnování s vaším zdravím?
Hraní na bubny je povznášející záležitost, která nikomu neublíží. Na sluchové testy chodím jednou za rok a uši mám v pořádku... Ale profesor Veselý mi říkal, že bubeník musí být blbej, když vůbec může cvičit na bicí.
* Právě - mezi muzikanty se traduje, že bubeníci nebývají právě nejbystřejší.
To možná říkají zamindrákovaní kytaristi nebo basisti... Jo, nepotřebujete mít takovou harmonickou průpravu, ale když je špatný bubeník, nestojí kapela za nic. Takže mi to připadá jen jako muzikantské špičkování.
* K bubnům potřebujete zdravé ruce i nohy - dáváte si pozor na úrazy?
Pět let už mám závodní motorku, dvoutaktní dvěstěpadesátku suzuki, ale vždycky o ni jen zavadím okem a říkám si: „Holka, zase nic.“ Protože se bojím - na motokrosové motorce se mi ještě nestalo, že bych nespadl.
* A tak si zajezdíte až v důchodu...
Třeba dřív. Podle mých zkušeností se zlomeniny hojí šest neděl, takže kdybych věděl, že mám před sebou dva měsíce bez hraní, sednul bych na ni. Jinak si to nemůžu dovolit.
Ženě můžu poděkovat
* Je pro vás muzika nejdůležitější ze všeho?
Nic mě ještě nikdy nebavilo víc.
* Není už podstatnější například čas strávený s rodinou?
Chcete kontakt na ženu? Ta vám řekne, kolik času jsem za poslední půlrok věnoval rodině - skoro žádnej, i když mě to štvalo... Desku jsme připravovali ve třech studiích najednou a v jednom se dalo pracovat jen v noci; začínalo se v devět a končilo o půl osmé ráno... Ženě můžu jenom poděkovat, protože mi vždycky přinesla snídani do postele.
* Jak to snáší?
V pohodě. Ale pořád doufá, že už konečně budu doma, protože za pár dní se nám má narodit mimino.
* Váš nejstarší syn Adam se narodil roku 1986 - co jste tenkrát nahrával?
První desku Žentouru. Ale to natáčení se s dneškem nedá srovnat - hotovo bylo za tři neděle. Dnes se to dělá mnohem dýl.
* Radíte teď Adamovi, jak bubnovat?
Chodím se dívat na jeho kapely. A taky už hrál s Kollerbandem, když nám onemocněl bubeník, jeden koncert dokonce v Londýně. Ani jsem nepoznal, že tam je jiný bubeník - asi zná taťuldovy písničky tolik, že to pro něj nebyl problém. Ale jinak mu do muziky nezasahuju, protože kdyby do toho někdo kecal mně, tak bych byl nerudnej.
* Moudré rady do života mu dáváte?
Vždyť je mu devatenáct! To se ani nesmí, abych mu něco říkal!
Rok po „rozvodu“
* Název desky Nic není nastálo, to je narážka na osud skupiny Lucie?
To je přece běžná fráze v jakémkoli vztahu... Jasně, trochu si dělám legraci i z toho, že s Lucií nejsme, ale to je, myslím, v pořádku. Vydrželi jsme spolu osmnáct let a já tady neznám žádnou kapelu s takovou výdrží.
* Dají se konce kapel přirovnat k rozchodům s partnerkami?
Byl jsem nachystaný, že začneme natáčet, a najednou se dozvím, že já žádnou desku dělat nebudu, což mi vadilo - z toho důvodu, že na podobně naštvávací výlevy nemám čas. Byl jsem v tu chvíli trochu hysterickej a řekl si, že bude lepší, když toho necháme.
* Ale holotropní dýchání jako po rozvodu s první manželkou jste nepotřeboval...
Po rozvodu jsem si říkal, že potřebuju víc kyslíku, aby se mi otevřely jindy zavřené cesty - abych mohl pozorovat jak sebe, tak i okolí, které někdy ublížilo mně, nebo kterému jsem ubližoval já. Nechtěl jsem chodit k nějakýmu psychoušovi, co by do mě cpal farmaka... Ale když se rozcházíte s partnerem, se kterým máte dítě, tak je to něco úplně jiného, než když vás vyfuckujou kamarádi.
* Nikdy jste nezalitoval, že byl váš odchod z Lucie unáhlený?
Ne. I já chtěl změny, ale narazil jsem na to, že proti mně v kapele stála přesila. Tyhle svazky jsou dobrovolné a nechci bojovat s většinou, která si myslí něco jinýho.
* Není možné, že je s vámi opravdu těžké vyjít v jedné skupině?
Jsem úplně nesnesitelnej (šklebí se).
* Zdálo se, že spolu členové Lucie dobrovolně na kafe nezajdou. Anebo jo - Robert Kodym s P. B. Ch. zvlášť, a vy zvlášť...
No comment.
* Nebyli jste parta - tak to aspoň vnímali fanoušci Lucie.
To je možný.
* Za poslední rok jste se s Kodymem ani s P. B. Ch. nepotkali?
Nevím, proč mi ani nedali vědět, že se jim narodily děti... To se musíte zeptat jich.
* Myslíte, že se jednou dočkáme rozlučkového turné?
Teď jsem se víc než půl roku poctivě věnoval nové desce a na spekulace o Lucii nemám. Celé mi to připomínalo rozvodové řízení a zatím bych to nechal plavat.
Chvála chybám
* Kdy jste byl jako muzikant nejspokojenější?
Jedno z těch období bylo po revoluci. Lucie mohla konečně vydat desku, která nám byla upírána, protože vydávali Frantové, Karlové a já nevím, jak se jmenujou všechny ty bývalý fízlácký typy... Euforie byly i na závěr každého turné, protože jsme pobavili spoustu lidí, vydělali nějaký kačky a mohli si dát třeba na tři měsíce volno a někam vyrazit... Anebo bylo zajímavé spolupracovat s Ivanem Kralem, který nás na třetí desce zbavil stresu z toho, že musí být každá stopa precizní a vyčištěná. Ukázal nám, že v hudbě jde spíš o pocity než o noty: měli jsme tam dvě tři chyby a on řekl: „A co? Tobě ty chyby vadí?“
* Od té doby chybujete úmyslně?
I dnešní počítačoví muzikanti přidávají spoustu chyb a ruchů schválně, aby se v hudbě něco dělo. Protože když si koupíte jakoukoli samohrajku v obchodě s hudebními nástroji asijské provenience, tak na ní složíte super hudbu, která má všechno, co má mít, jenže to za dva dny s klidem vyhodíte z okna.
* Co říkáte na současnou konkurenci mezi českými rockovými kapelami? Mladí dnes milujou Divokýho Billa, Wohnout, Vypsanou Fixu...
... tyhle party hrajou dobře. Už tu není jedna dobrá kapela, je jich možná deset. Mně se líbí třeba Clou - viděl jsem je před Green Day, hrají podobný žánr, a asi ho budou hrát pořád, takže žánrově budou lehce zařaditelní, ale výborní. Divokej Bill je v dobrém slova smyslu hospodská odrhovačka, Čechomor vsadil na lidovou hudbu, na Slovensku se mi líbí Peha nebo IMT Smile... Spousta dobrý muziky.
* Poslední dobou je populární i písničkář Xavier Baumaxa, který zpívá skoro stejným hlasem jako vy...
Odkud on je? Z Litvínova? Škoda, že nežije táta; bych se ho zeptal, jestli tam nebyl. Baumaxu jsem slyšel Mezi ploty, kde víc mluvil, než zpíval, ale byla to zábava.
* Zároveň s vaší deskou vycházejí i nové Wanastowi vjecy. Máte obavy?
Proč obavy?
* Lidi budou srovnávat novou práci členů Lucie.
To asi budou, ale co jsem slyšel na internetu, tak to jsou Wanastovky, jaké jsem je znal. Držím jim palce. Ať hrajou.
* Pozvaly vás na křest?
Ne.
* A vy je?
Ještě jsem pozvánky nerozesílal, ale určitě je dostanou. Vždycky byli zvaní.
* Víte, že mají Wanastowi vjecy na desce i starý šlágr Pal vocuď, hajzle?
Jasnou páku? Dobrý - proč by ne? Tu píseň složil a zpíval Michal Ambrož a refrén vždycky celá kapela i lidi pod pódiem.
* Vy jste bubnoval v Jasné páce začátkem 80. let...
... a letos jsem s ní měl jet na turné k pětadvacátému výročí, ale protože se mi narodí syn, budu doma. Trochu mě to mrzí, ale třeba si zahraju při padesátinách - vždyť to byla moje první pořádná kapela.
Synu, seš prasák
* Toužíte po tom, aby teď rádia donekonečna omílala singl z vaší desky?
Když písničku hrajou, je to lepší, než když ji nehrajou. Ale třeba Medvídka od Lucie hráli přes rok všude a ono vás to potom začne otravovat. Rádia mají pocit, že to musí lidem vybubnovat do hlav, a kapela s tím nic nenadělá. Chtěla by nabídnout jinou písničku, ale nejde to... A já navíc nikdy dopředu nevím, co je hit - s Lucií jsme jednu desku, Slunečnici, chtěli udělat rádiovou, ale pak ji hráli ze všech nejmíň.
* V Lucii jste složil desítky hitů - nemohly by vás už živit tantiémy?
Na nějaké živobytí by to stačilo, ale když máte rodinu, děti, a navíc třeba studio, které spolkne spoustu prachů, protože není vyloženě komerční... A navíc, co bych dělal? Atrofoval by mi mozek i svaly, i když bych možná do posilovny a solárka chodil častěji... Ale netěšilo by mě to.
* Umíte si představit, že by teď vaše nová deska zapadla?
To bych ji nenatáčel. Nihilistické představy o tom, že je má práce k ničemu, jsem nikdy neměl. Když se mi něco líbilo, tak se to pak většinou líbilo i ostatním.
* Ale co kdyby se prodalo třeba jenom pět tisíc cédéček?
To zní jako zakomplexovaná česká představa o tom, že když něco děláte tak dlouho, už byste konečně mohl táhnout. Ale to se mě netýká.
* Vy už za necelé čtyři roky oslavíte padesátiny. Cítíte se na ten věk?
Je to čím dál lepší: nemám už úlety jako dřív, práce mě baví, holky se mi líbí, kluci taky, rodina se rozrůstá, děti jsou pěkný, maminka je ve čtyřiaosmdesáti zdravá...
* A slyšela nové písně?
Radši jí je nepouštím. Maminka mi jednou řekla: „To jsem teda nevěděla, že seš takovej prasák.“ Od tý doby jí raději nic nepouštím, i když myslím, že jsme vždycky byli velice decentní.
