David Hockney je v Paříži k vidění hned třikrát

P a ř í ž - Pařížské Centre George Pompidou už nějaký čas prochází rekonstrukcí a většina jeho prostor nefunguje. Tím víc udeří do očí fronta návštěvníků, která se v těchto dnech vine od vchodu v jižním křídle. Retrospektiva Angličana Davida Hockneyho, která zde probíhá do konce dubna, je hned od svého lednového startu jednoznačně jednou z nejsledovanějších kulturních událostí ve městě nad Seinou.

Dnes dvaašedesátiletý Hockney si o zájem říkal již od počátku šedesátých let. Nejen jako talentovaný student Royal College of Art a vzápětí tvůrce, kterému byl připsán vznik britského pop-artu, ale i jako umělec, jenž se ve svých dílech programově a na svou dobu dosti otevřeně věnoval mužské nahotě a homosexualitě. Současná pařížská retrospektiva toto téma Hockneyho tvorby ovšem vůbec nezachycuje. Jinak však ukazuje prakticky vše, co z Hockneyho učinilo asi nejvýraznějšího a veřejností určitě nejvyhledávanějšího britského výtvarníka své generace.
Přívlastek britský však není u Hockneyho důležitý - a snad ani patřičný. Větší část svého života strávil Hockney v Kalifornii - kam se uchýlil z upjatého Londýna v polovině šedesátých let - či na cestách po světě. Z nich vytěžil například vystavené plátno Hora Fudži a květiny, které přináší jednu z mnoha variací autorova silného a stále znovu pokoušeného tématu: kontrast jakési hluboké, v čase zakořeněné nehybnosti a prchavého dotyku živého, rychle zanikajícího okamžiku. Esenciálním zpracováním tohoto námětu je obraz A Bigger Splash z roku 1967 - dílo, které se mnohým automaticky vybaví při vyslovení jména Hockney, nechybí ani na pařížské expozici.
V Centre George Pompidou jsou však i méně známé věci, například velkorozměrná plátna zabírající Grand Canyon, výrazná fotokoláž s názvem Pearblossom Highway či Hockneyho nejčerstvější práce, obrazy krajin jeho rodného Yorkshiru. Ty kromě jiného dokazují, že není tak úplně pravda, že nemá rád Anglii a vrací se do ní vždy jen na Štědrý den, aby jej strávil se svou matkou. (Ta prý ve svých devětaosmdesáti letech stále žárlivě sleduje, zda se drží přinejmenším stejně dobře jako královna matka či Barbara Cartlandová.) David Hockney - snad při vědomí, že jeho výstava v Centre George Pompidou může působit až příliš krotce - neponechal nic náhodě a vystavuje v Paříži ještě na dalších dvou místech. V Musée Picasso jsou k vidění jeho litografie k básni Wallace Stevense Muž s modrou kytarou a do Maison européenne de la photographie (Evropský dům fotografie) pak Hockney umístil své fotografické práce z let 1968 až 1997. "Je to v podstatě jedna výstava rozdělená do tří částí," říká David Hockney o svém současném nájezdu na Paříž.