Šestašedesátiletý skotsko-americký hudebník má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru, jejímž dosavadním vrcholem je letošní sólová deska American Utopia (přečtěte si recenzi Byrne z Talking Heads rozdává radost i písní o smrtící kulce).
Album hravé i tíživé, kvůli němuž se na něj snesla kritika, že si ke spolupráci vybral jen muže. Vzhledem k tomu, že Byrne v Talking Heads hrál s baskytaristkou Tinou Weymouthovou, jsou to výtky směšné. A na kvalitě jeho poslední nahrávky navíc nic nemění. Byrne tu radostnou hudbu míchá s docela drsnými texty. A výsledek je působivý.
„Byl to záměr. Věřím totiž v to, že hudba má jedinečnou schopnost sdělovat dvě věci najednou, a to často věci naprosto opačné,“ vysvětluje Byrne pro MF DNES. „To v knížce jednoduše nejde a montáž ve filmu je taky něco jiného než taková paralelní zkušenost v muzice. Dáte k sobě melancholický nebo třeba úplně smutný text a živý rytmus a najednou jedno vyvažuje druhé. Ten dialog není vyřčený slovy, ale můžeme ho cítit.“
Na desce opět pracoval s věhlasným producentem Brianem Enem, který dělal už s Talking Heads. Rozdíl v tom vidí. „Když dělá s kapelou, musí být producent trochu jako prodavač a trochu psychiatr. A mám pocit, že právě proto už takovéto produkování Brian moc nedělá,“ tvrdí hudebník.
Byrne má zkušenost i s filmem – nejen jako skladatel, ale právě v této roli se dočkal celého balíčku ocenění od Oscara po Grammy za film Poslední císař. „Ty ceny samotné mi nic moc neříkají, i když to byla zajímavá zkušenost,“ připouští. „Ale hlavně jsem byl nadšený ze spolupráce s velmi muzikálním režisérem Bernardem Bertoluccim.“
Festival je výzva
Headlinery dvou festivalových dnů budou legendy elektronické hudby Massive Attack a The Chemical Brothers, Byrne však není o nic menším jménem. Podobu svého vystoupení na Metronomu zatím tají. „Uvidíte něco, co jste dosud neviděli,“ říká pouze.
Den před ním bude festival na pražském Výstavišti hostit také zakladatele Velvet Underground Johna Calea, s nímž Byrne také spolupracoval. „Johnovu aktuální show jsem viděl nedávno v Brooklynu, takže nevadí, že se mineme. Ale pravděpodobně půjdu omrknout některé další umělce,“ avizuje.
Proto ostatně, jak soudí, lidé festivaly navštěvují – aby objevili něco neznámého. „Jsem si vědom toho, že ne každý, kdo se na festivalu objeví pod pódiem, bude znát moji muziku, nebo dokonce vědět, co jsem zač. To je všechno součást celé té výzvy. A nezbývá než doufat, že takové lidi dokážeme konvertovat,“ těší se Byrne.
