Dokáže si poradit s tématy, jako je holokaust, rasismus, smrtelná nemoc nebo právě život pod dozorem krutého totalitárního systému. Ten je ústředním tématem románu Dárce. V angličtině vyšel v roce 1993, česky ho nyní vydává Argo.
Jde o první část tetralogie, po úspěchu prvního dílu však trvalo autorce sedm let, než napsala druhou část, další vyšla v roce 2004 a zatím poslední vytvořila Lowryová vloni. Hrdinou Dárce je dvanáctiletý chlapec Jonas, který je vychovávaný jako strážce vzpomínek: jako jeden z mála v jeho civilizaci se tak dozvídá o emocích, citech a paměti předchozích generací. Ostatní lidé totiž emoce už dávno nemají. Je to výhodné, nemít strach, necítit bolest. Jenomže beze strachu není odvahy a bez bolesti není lásky.
Bezbarvý svět
Svět, který Lowryová popisuje, je bezbarvý a podléhá přísným pravidlům. Dárce má na serveru Amazon.com téměř čtyři tisíce komentářů, i to svědčí o oblibě románu. Jde o klasickou dystopii, budoucí či paralelní svět, v němž však platí jiná pravidla než v tom našem. Tady jsou rodinné jednotky, každá má nárok na jedno dítě mužského a jedno ženského pohlaví, děti jsou přidělovány vždy v prosinci, do té doby tráví čas v pěstounském středisku. Každému je naplánované povolání, partner, bydlení. Kdo plní pravidla, žije spokojeně a bez nemocí, hádek či trápení. Kdo je porušuje, může být vyřazený ze společenství, odeslaný Jinam.
Zatímco většina dospívajících věří v existenci jiného společenství, kam vyřazení odcházejí, Jonas má jako příjemce vzpomínek možnost se dozvědět krutou pravdu o tom, kam mizí slabší z dětí, staří lidé nebo nepřizpůsobiví. Na rozdíl třeba od dystopie Hunger Games, která pobláznila publikum po celém světě ve své knižní i filmové podobě, je Dárce umírněnější, bez bojových scén, ale o to mrazivější.
Knihy Lois Lowryové jsou kontroverzní, v některých školách ve Spojených státech je zakázali nakupovat do školních knihoven, jinde z nich naopak udělali povinnou četbu. Otevírá mnohá tabu: už její první kniha celá vyprávěla o smrti. Lowryovou totiž zásadně poznamenala smrt její starší sestry a zkušenost se rozhodla předat. Po románu Smrtelné léto z roku 1977 přišlo dalších šest desítek knih. Dokonce dvakrát získala ocenění amerických knihoven jakožto autorka, která propaguje složitá témata a přibližuje je dětem. Jedna byla za příběh z koncentračního tábora Spočítat hvězdy, druhá právě za Dárce.
"Hlavní příběh byl vyprávěný mnohokrát, třeba u Bradburyho v románu 451 stupňů Farenheita, ale ještě nikdo ho takhle nepodal dospívajícím. Dárce má co říct - to, co se dětem často neříká," napsal o knize The Washington Post.
