Na následující desce Vítr se podepsala horká jehla a autor trampské hymny se na deset let odmlčel. V roce 1996 přišel s vyzrálým albem Pískoviště sestaveným z nových i prastarých písní a nyní se připomíná živým titulem Valašský drtivý styl. Wabi Daněk: Valašský drtivý styl CD, 55 minut Vydala firma Venkow Records/Universal Music
Zlínský rodák žijící v Praze má po boku zručného kytaristu Miloše Dvořáčka, který se snad na doživotí odsoudil do role věčného doprovázeče. Album zachytilo atmosféru jejich nedávných pražských a plzeňských koncertů se vším všudy. Tím se Daněk vystavil nebezpečí, že průvodní slovo a zdařilé i méně zdařilé veršovánky mohou při třetím poslechu nudit a při dalších přivádět k šílenství. Rušit může i hospodský halas v pozadí a písničkářovy poznámky do skladeb, které například ničí jinak vtipnou titulní píseň.
Majitel melodického chlapského hlasu postavil celé album na veselé notě, aby byly zachyceny písně - jak říká - blbé. Nejvíc ho múza líbala v kubánském evergreenu Quantanamera s absurdním refrénem "Franta má pera, ježiši, Franta má pera, barevný pera z ocasu foxteriéra". Letité Ranní blues se hemží totalitními rekvizitami - Nemocnicí na kraji města, ranní rozcvičkou či podnikovým školením, také hudebně odsýpající Motoroví trampi připomínají dikobrazí satiru. Výsměch automobilovým turistům dnes může těžko vyvolat smích i u těch nejortodoxnějších trampů, kteří kdysi na Portách halasili zvučným "umí" nad každým špílcem proti mastňákům a paďourům. Nápaditou píseň Šimonovi ruší sloky "na tu dnešní dobu" a černěhumorné Valčisko ztroskotává na toporných rýmech.
Daňkova síla není v jiskřivém humoru, ale v prostých melodických písních. Publikem odzpívaným skladbám Outsider Waltz a Píseň, co mě učil listopad čas nic neubral jsou to hity v nejlepším slova smyslu. Hitové ambice má i Víkend, kde písničkářův sebezpytný text zhudebnil Milan Tesař. Předválečná trampská swingovka Želva z pera Daňkova otce i dětská hříčka Indiánská s rýmem "Manitou, sděl nám místo pobytu" patří k příjemným místům nevyrovnaného alba.
Nenápadným skvostem je klasická countryovka Shantytown z repertoáru Johnnyho Cashe. Tu písničkář opatřil adekvátním prostým textem, jejž by mu mohli závidět mnozí současní countryoví veršotepci. Škoda, že na desku nezařadil také svou vydařenou verzi Kristoffersonova songu Čím větší bloud, tím tvrdší pád. Klidné civilní vypravěčství Daňkovi sluší i v obou českých lidovkách Teče voda, teče a Když jsem odcházel.
Písničkářův šarm i poetika se sice překlenou přes mnohá umělecká úskalí, přesto je živé album jen rozporuplným ukrácením čekání na novou studiovou desku.
12. března 1999 10:30
