Největší kamarád? Maminka
„Žili jsme skromně, ale šťastně. Byli jsme úzce stmelená rodina – rodiče a já s bratrem.“ Tak Dana Medřická (narozená 11. července 1920) vzpomínala na své dětství, které prožívala v pražské Bubenči. Tatínek Jaroslav pracoval jako účetní, maminka Marie byla v domácnosti.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
„Byla pro mne ten nejvzácnější kamarád, vždycky ochotná ke každé legraci,“ líčila Medřická s tím, že hodně zaměstnaný, ale zároveň shovívavý otec nechával výchovu převážně na své drahé polovičce.
Když Dana jako dítě ještě předškolního věku poprvé navštívila divadlo, úplně mu propadla: „Nikdy za celý svůj život jsem nepomyslela na to, dělat něco jiného.“ V osmi letech pak už začala každou neděli hrát na prknech bubenečské sokolovny v pohádkách pro děti.
„Herec je vlastně duševní prostitut“
Ačkoliv mladičká Dana toužila po studiu herectví, otec trval na tom, že k tomu svolí až po maturitě. S podporou maminky tak alespoň chodila na herecké kurzy. Na konzervatoř nastoupila po maturitě nedlouho poté, co začala druhá světová válka. První velkou divadelní příležitost dostala v Brně, pak hrála také v Plzni a samozřejmě v Praze.
Na sklonku války se provdala za Václava Vydru, o osmnáct let staršího kolegu a člena slavného hereckého rodu. V roce 1946 se jim narodil syn Václav, ale po necelém roce zemřel. Jen pár hodin po této tragédii už Dana Medřická znovu stála na jevišti. Nebyl to projev cynismu, naopak důkaz disciplíny k divadlu a divákům. „Herec je vlastně duševní prostitut. Chodí na trh s tím, co je pro něj nejniternější a ukazuje lidem svou duši, svou radost i svou bolest,“ přemítala o hereckém údělu.
Pomsta mocných a fenomén Kočičí hry
Jednou z životních rolí byla pro Danu Medřickou Slávka v Měsíci nad řekou od Fráni Šrámka, kterou si zahrála jak v divadle, tak ve slavné filmové verzi z roku 1953. O tři roky později se jí a Václavu Vydrovi narodil další syn – opět pojmenovaný v duchu rodové tradice Václav. Později se také on stane oblíbeným a všestranným hercem. V roce 1959 nastoupila do Národního divadla, ovšem po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 vystoupila z komunistické strany, v níž podle pamětníků byla stejně jen kvůli manželovi, a pomsta mocných na sebe nenechala dlouho čekat. Filmových rolí výrazně ubylo, stejně tak paběrkovala v divadle.
Úspěch však paradoxně slavila v televizních seriálech jako Taková normální rodinka, F. L. Věk nebo Nemocnice na kraji města. Jenže právě v 70. letech přišel divadelní zázrak v podobě hlavní role v Kočičí hře. O kvalitách tohoto dramatu na hranici grotesky Istvána Örkényho tehdy mnozí pochybovali. Medřická ovšem titulní postavu Erži ztvárnila tak fascinujícím způsobem, že se dočkala víc než čtyř stovek repríz a zařadila se mezi divadelní legendy.
„Tajemný“ španělský manžel
Když v polovině roku 1979 po delší nemoci zemřel ve věku 77 let manžel paní Dany Václav Vydra, byla to pro umělkyni v jednom z jejích divácky nejvděčnějších období tvrdá rána. Žít a milovat však nepřestala, dva roky poté se provdala za 64letého španělského obchodníka Artemia Preciosa Ugarta. Jejich vztah byl tak trochu tajemstvím i pro její blízké přátele. „Věděli jsme o všem, co která z nás prožívala. Pouze jedno téma zůstalo mezi námi tabu: Danin vnitřní vztah k její poslední lásce, onomu tajemnému bohatému cizinci,“ uvedla herečka Vlasta Fabianová, která byla blízkou přítelkyní Medřické a také její svědkyní na této svatbě.
Sám Preciosa Ugarte byl veteránem španělské občanské války a osud jej pak opakovaně zavál pracovně do Československa, kde Medřickou spatřil v divadle už v roce 1960 a upoutalo jej, jak sám později uvedl, její „španělské chování na scéně a způsob řeči“. Později se seznámili a Ugarte pozval paní Danu i jejího muže do Španělska k přátelské návštěvě. Jenže než k tomu došlo, herečka ovdověla a brzy poté i pan Ugarte, což otevřelo cestu pro nový vztah.
Bolesti na prsou a pak další infarkt
Po svatbě se španělským přítelem novomanželé cestovali, avšak do Madridu se paní Dana natrvalo nepřestěhovala. Mohla by si tam přitom užívat relativně přepychového života, ale převážila láska k divadlu – ačkoliv měla s tehdejším vedením neshody – a touha být nablízku synovi Václavovi. V závěru roku 1982 jí navíc čekalo náročné natáčení filmu Konec zázraku v Budapešti.
„Každý večer volal Madrid (míněn manžel paní Dany, pozn. red.). Dlouhatánské hovory, na kterých by normální smrtelník prodělal kalhoty. Dana se vracela od telefonu vždycky velice rozrušená. Nebylo jí dobře, viděla jsem to na ní. Stěžovala si na palčivé bolesti na prsou,“ popisovala Vlasta Fabianová, která ve snímku také hrála.
Vyšetření na maďarských klinikách Medřická odmítala. Prý až doma... Jenže ani v Praze se hned k lékaři nevydala. „Za každou cenu se chtěla jít podívat do Divadla ABC, ve kterém mě ještě neviděla. Do poslední chvíle doufala, že půjde, ale pak už ji to moc bolelo. Nakonec souhlasila s tím, že místo do divadla pojede do nemocnice. Zjistili infarkt,“ vzpomínal syn Václav Vydra.
V pátek 21. ledna 1983 Dana Medřická ve věku 62 let podlehla zřejmě v pořadí už třetímu infarktu.
