Dan Brown: Inferno (obal)
Symbolista a historik Robert Langdon je zvláštní postava, spíš přírodní úkaz. Ač akademik, má schopnosti supermana. Dokazuje to i v nejnovějším románu Dana Browna nazvaném podle Dantova Pekla prostě Inferno.
Celou vstupní scénu Langdon zvládne postřelený a napěchovaný injekcemi se sedativy poté, co si vytrhne kapačku z předloktí a bos proběhne nejenom nemocnicí, ale i celou jednou čtvrtí ve Florencii. Závidět by mu mohl kdejaký akční hrdina.
InfernoDan Brown vyd. Argo, překlad David Petrů a Michala Marková |
Podobně schematického je toho na románech Dana Browna víc. Kdykoli autor potřebuje čtenáři sdělit historické, literární, společenské či zeměpisné pozadí děje, vzpomene si Langdon na některou ze svých přednášek, kterých mívá ročně po světě mnoho (a na mnoho různých, ač provázaných témat), a v tom vzpomínání prostě a jednoduše čtenáři shrne jádro pudla. Nevěrohodné až běda.
Vivat Florencie
Na druhou stranu se musí Brownovi nechat, že toho v případě Pekla vysvětluje hodně zejména o italské renesanci způsobem, kterým čeští čtenáři, zvyklí ze školy biflovat se letopočty, a nikoli souvislosti, neuvažují.
Výstižně třeba konstatuje, že bohatý a slavný rod Medicejských dal lidstvu největší dar v podobě podpory génia jednoho mladého nadějného sochaře, kterého dnes známe coby Michelangela.
Na své si přijdou nejenom milovníci renesančního umění, ale i čtenáři zamilovaní do Florencie. Škoda jen, že dojem z města v knize kazí ústřední dvojice hrdinů. Kromě Langdona je tu i žena – supermanka, lékařka Sienna s IQ 208.
Brown se prostě nespokojí s málem, když se jako spisovatel na začátku příběhu potýká s tím, jak čtenáři vysvětlit nemyslitelně široký intelektuální záběr hrdinky, jednoduše z ní udělá nejchytřejší ženu planety.
A protože se jeho knihy čtou předně jako pohádky pro dospělé a nemohou aspirovat na výraznější literární kvality či přednosti spojené s propracováním osobností postav, prochází mu to.
Pohádka? Spíš komedie
O co jde: temný a vyšinutý, leč samozřejmě geniální zloduch se rozhodne zničit lidstvo, ten parazitní druh, který hubí planetu. Inspiraci najde ve středověkých morových ranách. Postaví se mu, jak už to tak v pohádkách bývá, šedovlasá víla (až později se ukáže, že je to šéfka Světové zdravotnické organizace).
Právě ona má na své straně všechny superhrdiny, kteří nejenom že zvládají uniknout mnoha nájemným zabijákům, ale na útěku luští levou zadní šifry a skládají dohromady nejzapeklitější indicie.
Do toho sypou z rukávu poznatky ze středověkých dějin a kunsthistorické encyklopedie umějí zpaměti. Není divu, že jejich přeexponované mozky pak cestou kolem staveniště napadá třeba i taková blbina, jako že by se mohli schovat do míchačky na beton.
Takže se Inferno dá číst nejenom jako pohádka, ale i jako svého druhu bizarní komedie. Recenzent Observeru napsal krátce po vydání Inferna, že škola čar a kouzel v Bradavicích je ve srovnání s mozkem Dana Browna čisté a extrémně světlé místo.
Je to tak. Brown už vydělal psaním apokalyptických temných vizí tolik, že by si za své peníze mohl zaplatit toho nejšpičkovějšího terapeuta, který by ho zbavil jeho trápení. Robert Langdon a s ním i čtenáři by si konečně mohli odpočinout.
Jak se prodává InfernoV originále Inferno vyšlo 14. května, osm týdnů se drželo v čele žebříčku The New York Times, v první desítce figuruje dodnes. Podobně je tomu i v dalších zemích, kde se kniha v květnu objevila. Británie hlásila téměř čtvrt milionu prodaných výtisků během prvního týdne. Brownův nakladatel najal jedenáct překladatelských týmů, které v utajení pracovaly tak, aby kniha vyšla paralelně nejenom v angličtině, ale třeba i francouzsky, italsky, španělsky nebo turecky. Podobně jako předchozí Brownovy romány o harvardském profesoru Langdonovi bude i Inferno zfilmované, premiéra se hlásí na prosinec 2015. Nakladatelství Argo dílo vydalo v nákladu "větším než padesát tisíc výtisků". První zájemci si ho mohli koupit už v noci na středu. |
