Další způsob, jak si udržet hudební svěžest, spočíval ve spolupráci s invenčními osobnostmi. Na albu The Long Black Veil (1995) si s The Chieftains zazpívala galerie veličin včetně Rolling Stones nebo Stinga a na podobném principu stojí i nová deska Tears Of Stone, přehlídka nádherných milostných písní v podání vskutku dobře vybraných zpěvaček. The Chieftains se tu prezentují jako gentlemani: svým hostům dávají přednost o obstarávají citlivý doprovod.
Album vznikalo tři roky. Jako poslední se před mikrofon postavila Američanka Bonnie Raittová, veteránka šťavnatého countryrocku, která nahrála irský tradicionál A Stor Mo Chroí. Raittová zpívá klidně, vznešeně, se zranitelnou křehkostí. Nechává se nést zvlněnou melodií a ctí typické prvky irských balad, onu posmutnělou touhu rozléhající se v prostoru. Její krajanka Natalie Merchantová zase dala staré lidové písni The Lowlands Of Holland folkrockový přídech: emoce skvěle vyvažuje věcnějším, vypravěčským tónem. Joni Mitchellová přispěla vlastní písní The Magdalene Laundries. Je to asi nejlepší nahrávka alba: má silnou melodii, hlas Mitchellové se vplétá do muziky jako další nástroj a zároveň skladbu vede. The Chieftains k tomu hrají svou muziku se všemi houslemi, píšťalami, harfami a dudami, avšak zároveň se drží rytmicky rozčeřeného folkjazzového aranžmá. Toto setkání přineslo velmi invenční hudební posun, zatímco třeba Jimmy Mo Mhíle Stór, tradicionál, jemuž vévodí hlasy tří sourozenců Rankinových, je spíše návratem k irské klasice.
Skupině The Chieftains neunikla ani rodinná sestava Corrových, v současné době jedna z nejžádanějších exportních položek Irska. Společná píseň I Know My Love z toho vychází jako decentní kompromis mezi popem a dřevní ostrovní muzikou. Nepřináší nic nového, avšak sálá muzikantskou radostí a má velmi lahodný zvuk.
Sinéad O’Connorová, která si vybrala skladbu Factory Girl, naopak přitlačila kapelu k maximální střízlivosti. Zpívá potichu a pomalu; její hlas provázený jen několika nástroji uhrančivě proniká až do konečků nervů.
Totéž lze říci o příspěvku Kanaďanky Loreeny McKennittové, která se ujala písně Ye Rambling Boys Of Pleasure. K špičkovým momentům desky patří také stará teskná melodie Raglan Road, již mírně zdrsnila rocková zpěvačka Joan Osborneová. Na závěr jsou pak přichystány dvě chuťovky: desetiminutová taneční smršť The Fiddling Ladies, kde hrají prim čtyři houslistky, a tradicionál Danny Boy s jazzovou zpěvačkou Dianou Krallovou, kterou na konci posílí gospelový sbor.
Navzdory mnoha hostům je album Tears Of Stone vzácně vyrovnané a vstřebá i japonsko-irskou skladbu Sake In Jar, kterou pro zpěvačku Akiko Yano napsal Paddy Moloney, vůdčí osobnost The Chieftains. Kapela a její hosté si výborně porozuměli, přitom takřka každá ze čtrnácti písní získala originální výraz. Něco podobného dokážou jen The Chieftains. Jejich keltské srdce je velmi široké.
| The Chieftains: Tears Of Stone |
|
CD, 69 minut |
|
Vydala firma BMG |
