Když do redakce přijde recenze, která je zbytečně dlouhá a příliš brzy začne čtenáře nudit, musíme s ní něco udělat. Zjednodušeně řečeno, zkrátíme ji. Škrtají se slova, věty, myšlenky. Výsledek je prakticky vždy čtivější, zábavnější a neztrácí nic na svém vyznění.
 Bílá na premiéře muzikálu chybělakdo přišel podpořit Basikovou a Noida |
Podobně to měli udělat v pražském divadle Ta Fantastika s muzikálovou novinkou Dáma s kaméliemi. Bohužel to neudělali.
Skvělá první část...
Rozpaky z nemastného úvodu jsou ty tam po pár minutách. Potom je první půle strhující. Příběh se inspiroval slavnou knihou Alexandra Dumase ml. Vypráví o nenaplněné lásce zpěvačky Markéty a mladého právníka Adama. Diva ho zprvu odmítá, pozornost věnuje milenci Baronovi, který se jí stará o hvězdnou kariéru. Láska k Adamovi je však silnější, i když později opět obětovaná kvůli naději v jeho budoucnost.
Děj muzikálu v Ta Fantastice se vlil do současnosti, což autorům rozvázalo ruce. Jsou hraví a mají smysl pro humor. Šálivé omámení Adama demonstrují tanečníci s maskami Markéty před tvářemi, Baron jí slibuje pohádkovou budoucnost s přenosným projekčním plátnem v posteli, na které milence promítá snímky vily a sebe samého v neodolatelných pózách. Dění přihlíží dívka Kristýna, zde mladé telátko, které holčičí nadšení přehání o dvě koňské délky.
Tahle nadsázka funguje ve spolupráci s kapelou nenuceně umístěnou na pódiu (v Ta Fantastice se hraje živě vůbec poprvé), umně vetkanou do děje a situací a znějící jak léty sehrané těleso – mladíci mají šťávu, lehkost, styl a celkový zážitek notně pozvedají.
Vždyť také mají co hrát. Michal Pavlíček se postaral o nejlepší složku nového muzikálu. Podobně jako v Excaliburu kombinuje styly, umí být romantický, drsný, zkusí zarepovat a vzápětí přidat vypalovačku jak od Visacího zámku. Jeho hudba nemá slepá místa, ta jsou později způsobena spíše nevhodnými texty, které její nároky neakceptují. Pavlíček a "jeho" kapela jedou jako stroj, ostatně i díky tomu, že tady není zpěváka, který by je nechal na holičkách zpěvem.
Tak taková je první půlka. Kdyby se recenze psala o přestávce, dostala by Dáma s kaméliemi klidně osmdesát procent.
... a méně skvělá ta druhá
Druhá půlka je oproti té první tragédie. Bohužel nejen obsahově. Zaprvé prodlouží muzikál na nesnesitelnou tříhodinovou podívanou, která z diváků ždíme poslední zbytky energie. Kdyby ty tři hodiny byly opodstatněné, nezbytné...
Jenže zde jsou zbytečné, řezat by šlo stejně snadno jako v kukuřičném poli. Jsou tu zbytečné výstupy, nevýrazné písně, nuda. Pryč je nadsázka, najednou je příběh v takřka seriózní rovině, i hudba se povětšinou spokojí s popíkem – proto přijde tak rychle prostor pro zívání.
Nadto se objeví první škobrtání ve zpěvu – Kristýna Evy Kratochvílové v první půlce dojímá milostným duetem, ale v úderné svatební písni po přestávce je spíš pro smích.
Srovnání s tím, co bylo před přestávkou, bolí. I přesto, že i v ní se projevila propast mezi dobře řízeným zpěvem a mluveným slovem, při kterém to skřípe.
Příjemným pěveckým překvapením je Miloslav König, známý z filmu Alice Nellis Tajnosti. V hraných pasážích by i on potřeboval lepší vedení, na začátku je příliš náruživý, později afektovaný.
Zpívat raději než mluvit by měla i Bára Basiková – jde jí to prostě o moc líp. Zmínit zaslouží i Václav Bárta (Baron), který svým výkonem jevišti dominuje.
Druhá půlka tedy musí s hodnocením zamíchat, bohužel směrem dolů. Škoda. Možná, že pokud si někdo bude chtít z Dámy s kaméliemi odnést báječný zážitek, měl by divadlo opustit po první půlce.
Dáma s kaméliemi
Divadlo Ta Fantastika Praha. Hudba M. Pavlíček, režie V. Čermáková. Hrají B. Basiková (L. Bílá), V. Bárta (K. Střihavka) a další.
Hodnocení MF DNES: 60%
