Dám si facku, až promluvím jako stařec

  • 3
Je naprostý profesionál. „Dost jsem ztloustl, a to mě mrzí,“ přiznává nejúspěšnější český vypravěč Miroslav Donutil. Herec, který prodal téměř milion desek se svými historkami. Ale co kdyby mu teď nabídli skvělou roli, kvůli které by měl dalších dvacet kilo přibrat? „Tak do toho bych šel,“ odpovídá bez přemýšlení.

Povídáme si 11. září odpoledne. Přesně před rokem jsem šel na jindy vtipný kabaret HaDivadla, ale „sranda skončila na dálnici, když jsme pustili zprávy“, říkali herci v tiché šatně. Vy jste tehdy žertoval?
Ten večer jsem hrál Richarda III. To je tragédie, a my se do ní opřeli víc než jindy. Ale den to byl strašnej. Vzpomínám, jak mi nejdřív volala žena, pusť si televizi! Tak si chvíli říkám, co to je za katastrofickej horor? Letadla nalétávají do věží, na kterých jsem nedávno stál. Pak mě zamrazilo...

Mrazilo vás podobně za těch jedenapadesát let ještě někdy?
Když přijely tanky roku 1968. Člověka před tím ukolébával komunistický optimismus, u nás je přece bezvadně, říkalo se. Teprve teď jsme se my mladí probrali. Stmelili se, vyšli do ulic a řvali na nechápavé vojáky jejich jazykem. Měli jsme ho zmáklý ze školy.

Vy jste byl vůdce davu, nebo pěšák v zákrytu?
Nevedl jsem, ale na jednu z tehdejších autorit dodnes vzpomínám. Na náměstí Svobody mládenec zvolal: Pojďte za mnou! Ukážeme jim, budeme házet šutry! Najednou z nedalekého obchodu vyšla ženská s nákupní taškou a zařvala, Laďo, okamžitě pojď domů! A náš vůdce poslušně odešel...

N e c h c i   b ý t   d r u h ý   M e n š í k

Jak bavíte publikum, když se necítíte dobře nebo když má váš syn průšvih?

Zvládnu i horší chvíle. Zemřel mi třeba milovaný tchán, a po pohřbu jsem jel přes celou republiku do Teplic dělat srandu. Zpozdil jsem se, ale lidi trpělivě čekali, a už proto jsem nedal nic najevo... A představení dopadlo skvěle. Jindy mi kamarád zubař vysekal osmičku vpravo dole dlátem nebo čím, a já neuvěřitelně napuchnul. Diváci v Chebu při pohledu na moji tvář s účastí vzdychli, ale dvě hodiny bolestivého povídání mi neodpustili.

Kdo by se nechtěl stát oblíbeným vypravěčem! Dá se to natrénovat?
V mém případě je důležitý základ z dětství - televize nebyla, my sedávali na vranovské chatě šprýmaře strejdy Karla a pořád jsme povídali. A právě tak se to dá cvičit: vyprávět co nejčastěji.

Mě však pokaždé brzdí pochybnosti: neřeknu trapas?
Samozřejmě, mnohdy to trapné je, ale já testuju nové historky na partě kamarádů. Uletí mi blbost, všichni jsou rozpačití, a už vím, že to není ta pravá.

V divadle se za sebe už nestydíte? Nebo se večer přece jen převalujete, jakou jste to zase prohlásil hloupost?
Mnohdy mi samozřejmě na jevišti spadne řemen a cítím se bídně. V pořadu „Ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím“ mám jen chvilku, abych prolétl balík otázek, a pak se snažím odpovědět nějakým příběhem s překvapivou pointou. Někdy to nevyjde, a pak mám husí kůži.

Jak ten řemen nahodíte?
Zvolím osvědčenou odpověď, protože otázky se naštěstí opakují. Třeba trapasy - posluchače vždycky zajímá, jestli je prožívají i známí lidé, a když vidí, že jo, jsou spokojeni. Neštěstí toho druhého vždycky potěší.

Máte mezi vypravěči vzor? Hodil by se nejspíš Vladimír Menšík, napadá mě.
Já nechci být druhý Menšík, ale první Donutil. A to nemyslím zpupně. Menšík byl skvělý, ale já jdu jinou cestou.

A co Miroslav Horníček? Ten dělal pořad Hovory H, v němž dal možnost lidem, aby se ptali. Vy máte úspěch s podobným představením.
Od Horníčka jsem se hodně naučil. Pomáhá mi jeho věta: Když nevíš odpověď, zabrus do jiného oboru. Například když mě lidi vyděsí otázkou, co je to inspirace, řeknu, že je to krásné slovo, ale třeba taková imitace... Tam už mám historku.

Bojíte se těžkých dotazů?
Rád si lámu hlavu.

Kterým vás publikum posledně překvapilo?
Na Slovensku přišla otázka, jestli se chci stát prezidentem. A měl jsem dobrý pocit, když mě ve chvilce napadlo: Na Slovensku těžko, tady bych to asi prošustroval.

M i l e n k y ?   V y h r á v a l a   l e d n i č k a.

Při natáčení filmu Želary jste často na scéně s Aňou Geislerovou. Umíte s mladými herci navázat bližší než pracovní vztah?

Jasně, s Aňou jsme kamarádi. Nechci říkat klišé: To za našich mladejch let nebývalo. Až s tímhle začnu, dám si facku. Jen občas se přistihnu, jak synům vyprávím o frontách na pomeranče, a oni mě pozorují: Plácej, fotr, ale my dneska žijeme jinou realitu, ve který se ty asi nevyznáš. Tak se to v sobě snažím odbourat.

V divadle a před kamerou jste často i s Táňou Vilhelmovou...
S ní máme taky krásný vztah, ačkoli spousta lidí říká, že je nafrněná. To slyším i o sobě, jsou to takové ty kecy, proti kterým nemá smysl bojovat. Aňa s Táňou na mě působí nejlepším dojmem. Provokují a já to mám rád, my na Provázku jsme byli stejní.

Zase mluvíte jako stařec. Jak si rozumíte se syny?
Jedenáctiletý Martin je herec, i když jsem k tomu byl skeptickej. Vždyť znám tragické osudy dětských hvězd. Ale hrál ve filmu Skrýš i v Hotelu Herbich, a mám z toho dobrý pocit, Martin je herecký originál.

A třiadvacetiletý Tomáš?
To je samostatnej člověk v období revolty.

Osamostatnil se?
Žije s námi, a to je pro rodiče dobré vysvědčení, že mu ještě nepřipadají trapní.

Možná si spíš uvědomuje výhody života u maminky.
Jako já, taky jsem byl do šestadvaceti doma. Samozřejmě, byly výstřelky s holkama, ale rodičovská lednička vždycky zvítězila. Do ženění jsem nespěchal.

V  p ř á t e l s t v í   s e   ž e n o u   n e v ě ř í m

Kolik vašich milenek se změnilo ve vážné známosti?

Dlouho jsem si myslel, že životní láska přišla v osmnácti. To byla úžasně krásná servírka z mé rodné Třebíče, a já do toho spadl po hlavě. Ale jednou jsem pro ni šel do jejich služebního pokojíčku, a tam s ní byl úplně jinej Lojza.

Jak jste se mimochodem vypořádával s nešťastnými konci lásek?
Ty mě pokaždé vykolejily, jednou jsem opravdu měl sebevražedné myšlenky: byla to krátká láska, ale o to významnější. Když jsem ji viděl na chatě, jak se houpe na klíně jinému frajerovi, šel jsem po skalách nad Vranovskou přehradou a v tom zoufalství na chvíli zauvažoval, že bych možná skočil.

Pak už přišla vaše manželka?
Kdepak, ještě dlouho ne. Důležité byly dva roky se zpěvačkou Tenou Elefteriadu, další dva s holkou, která se nijak neproslavila, a pak... Najednou se objevila Zuzana a ta smazala všechny před ní.

Kdysi jste řekl, že máte jen tři opravdové kamarády, samé muže. Věříte vůbec na velké přátelství mezi mužem a ženou?
Nikdy jsem ho nezažil. Vy máte nějakou vynikající kamarádku bez postranních úmyslů?

Asi ne, většinou v těch vztazích musí být nějaká erotická přitažlivost.
No právě. Buď jeden zatouží po druhém, který ho ale nechce, a tak to skončí. Nebo se nakonec oba eroticky propojí, ale i v takové chvíli to pravé přátelství vezme zasvé. Já v tenhle druh kamarádství prostě nevěřím.

Uvědomujete si, že v prosinci slavíte pětadvacet let manželství?
Fakt, stříbrnou svatbu?

Taky už máte stříbrné vlasy.
Úplně ještě ne. Ale řeknu vám, že když jsem poměrně před nedávnem slyšel pojem stříbrná svatba, představoval jsem si nějaké dva starce.

Kde budete po sedmdesátce: na divadelních prknech, nebo na rybách někde u Třebíče?
Spíš to vidím na ty ryby. Na druhou stranu staří lidé, které obdivuju, si udržují elán právě prací. A ti, co se po úspěšném životě stáhnou, jsou najednou zapšklí. I já ležím v nejchmurnějších chvílích zbitej v šatně po vyčerpávajícím představení, už to nemůžu vydržet, říkám si, ale po týdnu volna se ošívám a chce se mi zpátky.

D o   r e k l a m y   n e j d u

Patříte mezi nejlépe placené umělce v republice, ale vidím, se vaše paní přesto otáčí a dává příkazy u baru.

Obdivuju na ní, že nezůstala doma a nečeká, až se vrátím s honorářem. Ona se chce uplatnit sama, tak provozuje kavárnu.

Říká se, že jsou pro vás peníze hodně důležité. Na večírcích berete za své povídání šestimístné částky...
Nejsou pro mě vším! Já na ty statisíce za večírek kašlu, chci, aby přišli lidi konkrétně za mnou, ne abych jim dělal kulisu k hostině. Jedna firma mi nabídla víc než čtvrt milionu za to, že uvedu pana ředitele a posedím s ním u stolu, ale nejdu tam. Úplně po pravdě - vezmu tři podobné akce ročně. Většinou, když mě požádají známí.

Nevím, jestli vám mám všechno věřit. Kdysi jste v rozhovoru prohlásil, že by vás do reklamy nikdo nedostal, a já pak viděl, jak na celé novinové straně propagujete renaulta.
Nějaký novinář se mě ptal, jakým autem jezdím, a já mu odpověděl. To je všechno.

Takže vás zneužili?
To bych ještě vydržel, ale jindy mi dva redaktoři kladli seriózní otázky, co prý pro mě znamenají encyklopedie. Odpovídal jsem, že jsou důležité, a zanedlouho vytáhnu z kaslíku reklamní leták na Diderota. S mou tváří a minirozhovorem... Ty chlapy jsem málem zabil.

Nikdy jste za reklamu nevzal peníze?
Ani korunu.

K l i d   v   k o s m e t i c k é m   s a l o n u

Miroslav Donutil

Narodil se 7. února 1951 v Třebíči. Vychovalo ho brněnské Divadlo Na provázku, kde vystupoval dvacet let. Nezapomenutelná je například jeho role Nikoly Šuhaje v Baladě pro banditu. Roku 1989 ho oslovil Ivan Rajmont, tehdejší šéf činohry Národního divadla, ve vystupuje Donutil dodnes. Pravidelně se objevuje i před kamerou, hrál například v Tankovém praporu, Černých baronech nebo ve filmu Pelíšky. Je nejprodávanějším ze současných českých vypravěčů - obrovský úspěch mu zajistily pořady, ve kterých odpoví na jakoukoli otázku. Se ženou Zuzanou žije čtvrt století, mají jedenáctiletého syna Martina a třiadvacetiletého Tomáše. Společně bydlí v Praze.

Málokdo ví, že máte v Třebíči obdobu Valašského království.
Horácké a Podhorácké knížectví jsme založili jako feudální protiváhu mému dlouholetému kamarádovi Bolku Polívkovi. Ale proto, že je fajn popovídat si se  zajímavými rodáky u piva. Ve vládě máme třeba hokejistu Patrika Eliáše.

Jste známý sportovní fanda, při důležitých turnajích dokonce bavíte fotbalisty i v kabyně. Ale vy taky zpíváte a občas vám přijde pár hlasů i do soutěží zpěváků. Jaký máte hudební vkus?

Poslouchám Nohavicu, Olympik, Chinaski, jazz, lidovky a vážnou hudbu taky. Třeba Vivaldi, to je síla.

Co říkáte na obyčejnou pop-music?
Helena Vondráčková je obdivuhodná, jak na sobě pořád pracuje a udržuje krok s mladejma, kteří mnohdy nestačí držet krok s ní...

Jedno s ní máte společné, jste pravidelný návštěvník kosmetického salonu.
Ale to není pro krásu, jen nechci mít za chvilku úplně zničenou tvář. A je fajn, když mě namasírujou a ponoří do teplé lázně. Příjemná chvíle v tom věčném frmolu.

Pro leckoho zženštilost.
Ale proč by o sebe chlapi neměli dbát? Chci prospět svýmu tělu, a tak si nechám od manikérky ostříhat nehty, to je docela dobrá věc. Co se s tím budu mořit sám, když můžu jít k odborníci?

V y p r a v ě č o v a   p r v n í   l e k c e

Který film s Donutilem pustíte svým hostům na videokazetě?

Kazety schované mám, ale nepouštím je, snad až budu hodně starý. Jenže ty kazety časem blednou, takže na nich potom nic neuvidím. Mou klíčovou rolí byl Nikola Šuhaj v Baladě pro banditu - poprvé jsem byl před kamerou, navíc s kamarády... To byl dvouměsíční flám.

Je tu jeden problém - vás jednou nadchne postava ztepilého muže ve středních letech a jindy tlouštíka. Jak se s těmi změnami váhy vyrovnáváte?
Kvůli filmu Pasti, pasti, pastičky jsem opravdu ztloustnul, a už mi to zůstalo. Teď jen čekám na hubenou roli, to bude motivace. Jsem totiž dost línej.

Nedokážete hladovět po páté večer?
Někdy jo, ale je to těžké. Herec je jako sportovec - po představení mu všechny chyby znovu letí hlavou a potřebuje se vykecat. Jde do klubu, tam dostane hlad, napije se vínka, a to všechno dohromady vytvoří úžasnou figuru. Uvědomil jsem si to nedávno na rybách u Rožmberka, když mi kluci půjčili neopren. Skvěle mě vytvaroval.

Řekněte mi, stalo se dnes něco, o čem budete vyprávět v divadle?
Šel jsem s kamarádem na oběd a on mě přemluvil na kachní játra. Neměl jsem chuť, bude mi zle, bál jsem se, ale on že ne, že to je vynikající a lehounký. A teď je nám špatně oběma.

Takovou banalitou dokážete lidi rozesmát?
No, z té dnešní asi velká historka nevznikne. To bylo pro vás, abyste věděl, že se nějaký materiál najde každou chvíli. Ty játra pravděpodobně zapadnou do propadliště ještě dnes večer.

Role, kterými dnes žije

Želary

Postavu faráře hraje Donutil ve filmu režiséra Ondřeje Trojana. Hlavními partnery jsou Aňa Geislerová a Jaroslav Dušek. „Ten film bude krásný, i když návštěvnicky to bomba nebude. Smutný příběh z konce války asi bohužel moc lidí nepřitáhne,“ obává se herec. Premiéra se plánuje na září 2003.

Nuda v Brně

V černobílém snímku divadelního režiséra Vladimíra Morávka se protínají osudy dvojice mladých lidí, která ještě není připravena na sexuální život, a uznávaného herce, jenž má sexuální zenit za sebou. „Mohl by se stát kultovním pro mladé lidi, je o jejich problémech,“ poznamenává Donutil. Premiéra bude v dubnu 2003.

Romeo a Julie

A znovu Vladimír Michálek, tentokrát v Národním divadle. „Mám už Shakespeara po krk, hraju asi šestého v řadě, ale tenhle režisér to pojme skvěle,“ věří představitel starého Kapuleta. Premiéra představení bude 23. ledna 2003.


Herec Miroslav Donutil během on-line rozhovoru v redakci iDNES.

Herec Miroslav Donutil během on-line rozhovoru v redakci iDNES.

Herec Miroslav Donutil během on-line rozhovoru v redakci iDNES.

Herec Miroslav Donutil během on-line rozhovoru v redakci iDNES.

Jadran Šetlík: Miroslav Donutil.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil.

Miroslav Donutil se svými hosty v pořadu Na kus řeči, vysílaném na České televizi.

Farář Donutil ve filmu Želary, který bude mít za rok premiéru.

,