Schwabova hra Antiklimax je předobrazem jeho prvotiny Prezidentky, které má Pražské komorní divadlo rovněž ve svém repertoáru. Také toto představení, které se honosí podtitulem fekální drama, se proslavilo jako o skandální a čeřící hladinu poklidné dramaturgie divadel.
„Zdánlivým násilím slov se hrdinky Schwabových Prezidentek brání násilí světa. Nedusí se svým světabolem, nýbrž ho zvrací v prapodivných vulgárních slovech a větách,“ hlásá upoutávka Divadla Komedie o slavné inscenaci vídeňského Burgtheatru. O Antiklimaxu se zase dozvídáme toto: „Šílenství je poslední z radovánek člověka na prahu nového tisíciletí.“
Werner Schwab se narodil 4. února 1958 v rakouském městě Graz jako syn venkovské dívky a bývalého nositele semene pro plození čistých árijců v programu Lebensborn. V Grazu (Štýrském Hradci) vystudoval technické učiliště v oboru umělecká řemesla. Poté u Bruna Gironcoliho studoval sochařství na Akademii výtvarných umění ve Vídni a modeloval sochy ze snadno se kazících materiálů, zbytků masa, potravin či odpadků a pozoroval jejich proměny při rozkladu.
| ANTIKLIMAX Werner Schwab | |
|---|---|
| Režie | Dušan D. Pařízek |
| Překlad | Vlasta Wallatová |
| Výprava | Erlend Hella Matre |
| Hudba | Roman Zach |
| Hrají | Gabriela Míčová Jiří Štrébl Jana Krausová Jiří Černý Martin Finger |
| Antiklimax - premiéra | |
| 8. září 2003 | |
Jeho literární díla zpočátku úspěšná nebyla. V osmdesátých letech poslal do vídeňského Burgtheatru Prezidentky, ale po roce mu odepsali, že hra není inscenovatelná. Na dílo si vzpomněli až o několik let později.
Roku 1991 pak vyhlásila německá kritika Schwaba za talent roku v oblasti dramatu a rok nato obdržel společně s Georgem Taborim cenu Nejlepší dramatik roku. Stal se také vítězem přehlídky současných německy psaných her v Mühlheimu a byla mu udělena Schillerova pamětní cena.
Od přelomového roku 1992 se náhle stal vyhledávaným autorem – jeho hry tehdy uvedlo 35 evropských scén. Na Nový rok 1994 však byl Schwab nalezen mrtev v bytě své přítelkyně. Cizí zavinění a drogy byly vyloučeny, hovoří se však o otravě alkoholem.
Autorovy výrazové prostředky bývají nazývány tzv. schwabovštinou, pokřivenou mluvou plnou novotvarů a frází, kterou dramatik odhaloval společnost posedlou kýčem a podbízivými výrobky zábavního průmyslu. Jeho poselství však zní vážně: “Vše je směšné, když se člověk zamyslí nad životem.“
