Vladimír Körner

Vladimír Körner

Další nadechnutí zažiju až za deset let, míní Vladimír Körner

  • 0
Sněžnou noc napsal už před patnácti lety. Teď její televizní podobu, kterou ČT vysílá v neděli, dostane Vladimír Körner k pondělním sedmdesátinám.

Zároveň se natáčí jiná jeho dávná látka, Post bellum. Co přijde pak? "Státní bankrot," žertuje jubilant. A po něm? "Pláč a skřípění zubů," uhýbá dál.

Roky s Vláčilem

František VláčilSvé psaní totiž uznávaný autor, podle jehož textů vznikly legendární Vláčilovy filmy Údolí včel a Adelheid, pokládá za uzavřenou kapitolu. Přesto občas sedá ke starému stroji, na němž se zasekávají písmena – prý po všech těch sturmbannführerech, které vtělil do válečných příběhů.

Ale počítač nechce, stačí mu prý, že ovládl mobil. A paměti psát nehodlá: "Víte, kolik by následovalo žalob? Už takhle dostávám od manželky zákaz vycházení a vyprávění; říká mi, že za bonmot obětuju i vlastní rodinu."

Körner je opravdu jedinečný a sršatý vypravěč. Pouze on, kterému zabili otce tři dny před koncem druhé světové války, si může dovolit takové černé provokace jako dotazy k Němcům na hřbitově: "Matičko, kdepak tu leží kamarád Heydrich?"

Když chválí hrdinu Sněžné noci, herce Jana Zadražila, že z něj roste nový Petr Čepek. vybaví si natáčení Údolí včel: "Režisér František Vláčil si Čepka zamiloval. Říkal: ´To je herec! Celou noc mi nosí pití a poslouchá mé historky; ne jako nudní patroni, co jdou v osm večer spát.´"

Publikovat Körner začal už v půli 60. let, ale tvrdí, že se "rozjel" vždy o svém jubileu – a pak pokaždé spadla klec. "V roce 1969 jsme si s Vláčilem mysleli, jak teď pofrčíme – a přišla normalizace. Po roce 1989 jsem měl nabídky od Čechů i Slováků – a skončil Barrandov," zmiňuje privatizaci filmového studia.

Ještě na Barrandově chtěl jeho Post bellum točit Jiří Menzel, který pak hodlal stejnou látku nastudovat v Divadle na Vinohradech; z obou plánů však sešlo a v ČT si Post bellum prý "vyboxoval" režisér Jaroslav Brabec po osmi letech. "Teď opět ke kulatinám zažívám nadechnutí a tím to zase na deset let zhasne," míní Körner.

Vladimír KörnerZažil výjimečná setkání. Ještě jako student pomáhal na karlovarském festivalu, když tam v 50. letech přivezli španělskou legendu – Dolores Ibárruri nosící přízvisko La Pasionaria. "Dala mi pět dolarů, mé první valuty, které jsem vyměnil za poukázky do tuzexu," líčí.

Na návštěvu ho pozvala herečka Anita Ekbergová z Felliniho Sladkého života, přátelí se s oscarovým německým režisérem Volkerem Schlöndorffem. "Když byl Schlöndorff nedávno v Praze, vzal jsem ho do někdejšího Filmového klubu. U vchodu se ptali – Máte členskou legitimaci, může se za vás někdo zaručit? Koukl jsem dovnitř – seděli tam vesměs bývalí asistenti. Tak jsem řekl, že nikoho neznám, a šli jsme pryč."

Otazník nad Vojtěchem

Většina autorových novel i románů vznikla původně pro filmové zpracování. Körner sice tvrdí, že nové věci psát už nehodlá, nicméně z těch starších zbývá jeden velký dluh: Smrt svatého Vojtěcha vydaná už v roce 1993, historická legenda, v níž se podoba české národní povahy opravdu nemá čím chlubit. Proč už se netočí? "Vrátila se od grantové komise státního fondu kinematografie s nepořízenou. Už třikrát."