Postavení Erika Claptona na hudební scéně je takové, že si může dovolit zvát jako předkapely i absolutní hvězdy stejného žánru, ve kterém se sám pohybuje. Před pár lety vzal například na cesty po Evropě famózní slidekytaristku Bonnii Raitt, tentokrát mu sekundoval Afroameričan Robert Cray, jeden z těch, kteří vystavili bluesové muzice v osmdesátých letech nový křestní list.
Ten největší zážitek ovšem začal krátce po deváté hodině, kdy před vyprodanou Sazka Arenu předstoupil Eric Clapton v čele fantasticky obsazené kapely a zahájil svoje vystoupení stejně, jako začíná jeho slavné album Journeyman z roku 1989, písní Pretending.
Už v úvodním songu se ukázaly v plné síle všechny přednosti, kterých si Claptonovi fanoušci mohli užívat další dvě hodiny. Nejen výtečná hráčská a pěvecká forma frontmana, ale také obsazení kapely, které nemělo daleko k označení "all stars band".
Nepochybně největší hvězdou mimo Claptona byl sedmadvacetiletý slidekytarista Derek Trucks, který na svém nástroji vyluzoval zvuky a melodie, které jsou málokdy - jak se shodují i největší experti - v tomto oboru ke slyšení.
Zahanbit se nenechal ani další kytarista, Claptonův dlouholetý sideman Doyle Bramhall II., duší bluesrocker, který písně prokládal doprovodnými party i střídmými, ale výstižnými sóly. Bezchybná rytmika byla vedena slavným bubeníkem (a váženým producentem) Stevem Jordanem a basistou Williem Weeksem.
Hned druhá skladba, jeden z prvních hitů Claptonovy sólové kariéry, původně Marleyho I Shot The Sheriff, jasně naznačila, že se bude hodně vzpomínat. Je ovšem pravda, že program nebyl postaven jen na prvoplánových hitech: třeba takové Sunsihne Of Your Love nebo Tears In Heaven si fanoušci museli pustit z nahrávek až po návratu domů.
Koncert byl koncipován, jak už je u Claptona bezmála patnáct let zvykem, na tři části: dvě plnokapelové elektrické, mezi nimiž je blok "unplugged", kdy muzikanti usednou na židle, Clapton vezme do ruky akustickou kytaru a zavzpomíná na album, za které jako první umělec v historii dostal šest Grammy naráz, záznam vystoupení pro pořad MTV Unplugged.
Tento blok ovšem nebyl tentokrát zcela "revivalový", zahájila ho titulní skladba z posledního alba Back Home. Nicméně následující Nobody Know´s You When You´re Down And Out patří nejen do klasického Claptonova zpěvníku, ale i ke zlatému fondu bluesových standardů vůbec.
Třetí fáze koncertu byla už jednoznačně hitová. Nechyběly dva kousky, jimiž jako velkého hitmakera Clapton světu představil J.J. Calea (After Midnight, Cocaine), ani asi nejslavnější Claptonova autorská skladba Layla.
V jediném přídavku Crossroads, písni bluesmana třicátých let a Claptonova největšího vzoru Roberta Johnsona, v úpravě, jak ji Clapton hrával s kapelou Cream, si přišel nikoli poprvé zahostovat i předjezdec Robert Cray.
Claptonův pražský koncert minimálně splnil, ale spíše v některých směrech (kvalita kapely) předčil veškerá očekávání. Dlouhé otálení domácích koncertních agentur s dovozem jedné z posledních skutečně aktivních hvězd šedesátých let se ukázalo jako zbytečné. Doufejme, že další Claptonův koncert uvidíme dříve než za dalších šestnáct let.
Eric Clapton
Sazka Arena, 20. července 2006
pořádala agentura Interkoncerts
Hodnocení iDNES: 
