Czech Press Photo o malý krok dál

Přehlídka výsledků posledního ročníku soutěže v novinářské fotografii Czech Press Photo nedopadla tak tristně, jako její některá předchozí „vydání“. Nicméně není ani nikterak oslnivá a stále je poznamenaná nevyváženou koncepcí. Kvalita fotografií stoupla ve dvou bodech: velmi slušné jsou snímky pořizované v zahraničí a na vzrůstu je také tradiční žurnalistický žánr - portrét.

Vítězné snímky najdete ZDE.

Limity českého trhu
Rozdíl mezi přístupem k pokrytí domácích a zahraničních událostí je propastný. Ačkoli do ciziny za reportážemi vyráží z finančních důvodů jen pár autorů, a ani ti si tam nemohou dovolit soustavnější práci, dají se jejich výstupy srovnávat se světovými trendy. Vyvážeností mezi tvrdým zobrazením a estetickým zjemněním skutečnosti oplývají především záběry Jana Šibíka, Michala Novotného a Davida Neffa z Afghánistánu. Válka s Táliby byla planetární událostí loňské sezony (Czech Press Photo tradičně zabírá období od září do září). Na Afghánistán se zaměřily objektivy agentur a velkých listů, aby posléze žurnalisté opět uvolnili místo ostatním fotografům, kteří do téhle země jezdí dlouhodobě, bez ohledu na momentální „přitažlivost“ konfliktní situace.

Právě na fotoreportážích z Afghánistánu se ukazují limity českého trhu. Omezenost možností zdejších fotografů v odlehlých končinách se loni projevila prezentací téměř na vlas stejných fotek Šibíka a Novotného ve dvou týdenících (Reflex a Pátek LN). Výstava si z toho vzala ponaučení a od autorů vybrala práce, na nichž není patrné, že vznikly během jejich společné reportážní cesty.

Své letité zápecnictví ovšem porota soutěže (přestože je mezinárodní) nezapřela. Z expozice totiž trčí výjimečný Šibíkův záběr z vězení poblíž Jalalabádu; paprsky slunce prozářená kompozice, jež by vyvolala pozornost i na World Press Photo, které českou přehlídku inspirovalo. Leč opět se naplnilo pravidlo, že vyhrát tu musí snímek nikoli obrazově „napínavý“, ale nejvíce vděčný. Proto dostaly přednost povodně. Podobně tomu bylo loni, kdy byl fotografií roku záběr z pohřbu newyorského hasiče zemřelého při útoku na WTC. Češi byli tehdy víc „světoví“ než World Press Photo, které vyhrál Erik Refner s fotkou mrtvého afghánského chlapce, pořízenou celé tři měsíce před útoky na New York.

VYDRAŽTE FOTOGRAFII SLONA KÁDIRA. AUKCE ZAČÍNÁ 8. LEDNA
V 10 HODIN ZDE!

V české soutěži v roce 2002 zvítězil René Jakl se slonem Kádirou v zatopené pražské zoo. Fotografii bohužel pochopí jen ten, kdo zná celý příběh nešťastné smrti zvířat v postižené Troji. Jinak by se celá kompozice dala číst i jako veselé dovádění chobotnatce v řece kdesi na Srí Lance. Pravda ovšem je, že co se týče povodní, nebylo z vystavovaných prací příliš z čeho vybírat. Jako by nepředvídatelná katastrofa zaskočila i fotografy a časový pres jim příliš otupil jejich zrak.

Mladí dravci
V úvodu jsem vyzdvihoval vystavované portréty. Chvályhodné je především vtažení nežurnalistů do soutěže. Třeba „umprumáků“ Štěpánky Steinové a Salima Issy nebo jejich kolegy Ondřeje Hošta. Tihle mladí dravci vnášejí do svých barevných portrétů kýženou dávku vizuální provokativnosti. Přesně tu, která chybí Herbertu Slavíkovi, jenž s černobílými podobiznami herců a „osobností“ získal Grant Prahy na letošní rok.

Barevná fotografie na výstavě klasickou černobílou vůbec zastiňuje. Dokládají to třeba pozoruhodné dokumentární práce Martina Kollára a Jiřího Křenka, známé víc z galerií než z časopisů. A také reportáž z australské farmy od fotoreportéra Týdne Tomáše Železného. Černobílá sonda Karla Tůmy do života Cikánů, doslovně citující slavné záběry Josefa Koudelky, se s nimi nemůže poměřovat.

Dá se říci, že Czech Press Photo míří k lepším zítřkům a že nevyrovnanost vystavovaných fotografií odráží spíš momentální tápání tuzemských autorů než poroty. Má-li se však stát skutečně reprezentativní přehlídkou českého fotožurnalismu, musí výstava urychleně získat kvalitního kurátora. Ten by z ní měl bez okolků vyřadit žánrovou nudu, popisnou vatu a takové otřesnosti, jakými jsou paparazziovské pohledy Davida Kundráta na Klause líbajícího svou přítelkyni. Jinak se Czech Press Photo z provinční úrovně nevyhrabe.

Czech Press Photo 2002, Fotografie roku 2002: René Jakl, volný fotograf: Poslední minuty slona Kádira v zatopené pražské ZOO. (13.8. 2002)