Loni poprvé přidala soutěž také dvě kategorie novinářských videí a pořadatelé doufali, že letos se přihlásí mnohem víc jejich tvůrců. „Záplavy videí nejsou, naopak. Nás to strašně překvapilo, ukazuje se, že je to ještě v plenkách. Fotografové dnes v podstatě považují video za jiný druh média. Přestože digitální přístroje umějí obojí a mezi fotografy jsou i takoví ‚obojživelníci‘,“ tvrdí teoretička fotografie a ředitelka Czech Press Photo Daniela Mrázková.
Videosekci si však prestižní soutěž hodlá podržet. „Obrazové novinářství v budoucnosti bude kombinací fotografie a videa,“ myslí si Mrázková.
Soudit, jaké fotografie budou v soutěži převažovat, dokud se nad výsledkem neusnese porota, si Mrázková netroufne, jeden trend však je patrný už předem. Výstavní prostory pražské Staroměstské radnice, kde se bude výstava k soutěži konat od 21. listopadu, nejspíš „zaplaví“ snímky aktuálního konfliktu na Ukrajině.
„Nečekala jsem, že tolik lidí vyrazí na vlastní pěst na Ukrajinu. To téma je velmi citlivé, živé. A skutečně silně obsazené. Člověk by totiž očekával, že své fotografy a kameramany vyšlou velká tuzemská média, ale to se ve většině redakcí nestalo. Takže mě překvapilo, kolik autorů se tam vydalo i tak,“ říká ředitelka.
A protože kvalitních prací je dostatek, letošní výstava představí nejen snímky a videa, které dostanou některou z cen, ale také některé další, na nichž se porota shodne.
Vše mění sociální sítě
Dvacátý ročník soutěže, která vždy na podzim rekapituluje to nejlepší, co se ve fotoodděleních redakcí urodilo, se samozřejmě ohlíží do minulosti. „Před dvaceti lety byla produkce bezpochyby užší, v soutěži se to však neprojevilo. Člověk si dal zatraceně bacha, než exponoval políčko na poměrně drahém filmu. Nicméně když se ohlédnu nazpátek, před těmi dvaceti lety byla technika tak absolutně jiná, že dnes už skutečně nemůžeme mluvit o fotožurnalismu, ale spíš o vizuálním žurnalismu,“ hodnotí posun v práci fotoreportérů Mrázková. A navíc si myslí, že do budoucna se chystá další zásadní proměna. „Fotografové jsou dneska daleko víc novináři. Nafotí a sami svou práci sdílejí třeba na sociálních sítích. V budoucnosti asi nebude zadavatel, který bude čekat, až mu fotograf práci donese. Místo toho bude očekávat, že dotyčný svou tvorbu použije tak, aby ji dostal až k příjemci. Tímto způsobem bude vizuální žurnalismus fungovat. Už dnes takhle pracuje řada autorů po celém světě. Jsou na volné noze, fotí nebo natáčejí a výsledek dodávají v podstatě na klíč.“
Mrázková také připomíná, že v první polovině devadesátých let se fotografové i filmoví dokumentaristé teprve učili bezbřehé svobodě, na kterou ve své práci nebyli zvyklí. „Starý fotograf vám dodnes řekne, že se k ničemu nedostali, jen k oficialitám. Jedině ve sportu, tam byla dramata a dynamika. A v tom je oproti dnešku obrovský rozdíl,“ vysvětluje. A kdybychom šli ještě hlouběji, tak se pracovní postupy fotoreportérů proměnily možná stejně jako první Gutenbergův knihtisk oproti moderní výrobě publikací. „Když čtete, jak nejslavnější válečný reportér všech dob Robert Capa posílal do redakce svitky svých filmů, pro současnou generaci je to téměř pohádka. To si dneska nikdo nedokáže představit.“
Bude se dražit
U příležitosti jubilea se chce letos Czech Press Photo vedle samotné soutěže a výstavy vybraných děl soustředit také na osvětu. „Chystáme bohatý doprovodný program. Budou to prezentace a besedy s vítěznými fotografy i workshopy, semináře nebo ankety,“ vyčísluje další aktivity Mrázková.
Je mezi nimi dokonce i aukce. „Nabídneme snímky, za něž Eduard Erben loni získal Grant Prahy. On si vybral poněkud zvláštní téma Je nám 80 a víc a stále žijeme sportem. Jsou to fotky dojímavé i humorné a ty lidi musíte obdivovat. Chceme podpořit organizace, které jim tohle umožňují. Takže jim bude věnován výtěžek aukce,“ dodává ředitelka soutěže.
