Na rozdíl od předchozích desek se však kapela elektrifikovala a má bubeníka.
Cymbelín má za sebou spolupráci s Petrem Skoumalem, Radůzou i s Karlem Plíhalem, se kterým kapela absolvovala řadu koncertů. Nní se co divit, jejich muzika rovněž vychází z lidových kořenů, ať už hudebně, nebo se jen nechává inspirovat převzatým textem.
Muzikanti kolem autorského jádra basisty, kytaristy a zpěváka Tomáše Šenkyříka a zpěvačky Vlaďky Krčkové mají zkušenosti s folkem, jazzem i lidovou muzikou, i rockové přesahy by se našly. Však si také kapela po letech převážně akustického hraní pustila do žil elektriku a přizvala bubeníka.
Na aktuálním albu Cymbelín stejně jako na předchozích deskách využívá poetiky folkloru. Zhudebňuje lidové texty, nechává se inspirovat lidovou muzikou. Krom toho se chopila i básní Zuzany Novákové či Jaroslava Seiferta (v minulosti využila například díla Ivana Jirouse či Guillaumea Apollinaira).
Cymbelín staví na folkových základech, které sice porůznu obohacuje, ale i tak si nemůžu pomoct - deska Těba je z větší části vlastně nudná. Odehraná ne snad chladně, ale nevýrazně, odzpívaná ne snad špatně, ale bez jiskry.
Album postrádá šmrnc. Je to vlastně taková hodná deska odehraná hodnými lidmi, ne moc nehlas, aby se nevzbudili sousedi. Čirá a bez chuti jako sklenice čisté vody. Jako kdyby si kapela zapnula komba, ale bála se do toho naplno hrábnout.
CYMBELÍN - Těba
Indies Records, délka CD 46:55
Tři pecky: Lulu on the Bridge, Je advent čtvrtá neděle, Těba
Hodnocení iDNES: 
