Beat generation, hnutí nezávislého myšlení a kultury zrozené ve Spojených státech téměř před půl stoletím, není mrtvou legendou; jen se říká, že se z ulic přesunulo na chodníky. Překladatel Josef Rauvolf, průvodce volného cyklu Alternativní kultura, který Česká televize vysílá od 7. listopadu, o tom hodně věděl, ale režisér pořadu Petr Slavík s ním vyjel do Ameriky vůbec poprvé. A třebaže se dlouho připravoval - prvním impulsem se stalo pražské natáčení s Allenem Ginsbergem v roce 1993 -, zažil šok. "Středoevropana zaskočí, jakou roli tam hraje poezie," přiznal Slavík.
Nedělní chvilky poezie s televizní recitací, důstojné obleky v poetické vinárně Viola, báseň jako výhradní předmět zájmu úzké skupiny intelektuálů - na všechny tyhle tuzemské zvyklosti a zkušenosti prý musel Slavík za mořem zapomenout. "Největší zásluha beatniků, totiž že vnesli poezii do všedního dne, od kaváren až po koncerty, stále trvá," vypráví dokumentarista. "Takzvané veřejné čtení se stalo součástí běžného života, napohled zapadlé, malé 'kulturáčky' jsou narvané lidmi ze všech sociálních vrstev, od pubescentů po staříky, a má to fantastickou atmosféru. Ne že ti všichni poezii sledují: oni ji doslova prožívají, spontánně a naplno, s kávou a koblihou v ruce. Žádné vysoké umění pouze pro vyvolené - ale přitom má vždy obsah," zkouší popsat své zážitky Slavík. Na Rauvolfa pak prozradil, že se jej americká školačka s úctou ptala, zda není "ten Ferlinghetti".
Ve třech dílech cyklu věnovaných Americe samozřejmě jména Ferlinghetti, Kerouac, Ginsberg či Burroughs chybět nemohou; autoři se však snažili hledat spíše méně známé, subjektivní detaily a souvislosti. "Hned na počátku jsme se dohodli: neděláme slovníková hesla ani encyklopedii," vysvětluje Rauvolf, jenž díky svým kontaktům "protáhl" štáb k ještě žijícím členům hnutí i jejich nástupcům. Točili se zpěvákem Jello Biafrou či slavným lingvistou a kritikem společnosti Noamem Chomskym, unikátní soukromé archivy jim poskytl legendární Living Theatre. Krom toho Slavík využil Rauvolfa coby "antimahlera", jak žertem říká, tedy jako autentického, nikoli akademického průvodce pořadem.
Dokumentární triptych z Ameriky (evropské a české díly se chystají) se pokouší odpovědět i na otázku, kdo reprezentuje alternativní kulturu nyní. "Za přímého pokračovatele beatnické generace se ve Spojených státech považuje punk, jenž se ovšem od punku evropského výrazně liší. A nejnověji letí slamové hnutí poezie, rap, graffiti; veškeré tyhle projevy obsahují určitý protest a odehrávají se opět na chodníku, nikoli v uzavřených svatostáncích umění," říká Slavík. A Rauvolf potvrzuje, že současný zájem Američanů o beatovou vlnu - knihy, nahrávky, výstavy - je větší než v sedmdesátých letech.
Nedělní chvilky poezie s televizní recitací, důstojné obleky v poetické vinárně Viola, báseň jako výhradní předmět zájmu úzké skupiny intelektuálů - na všechny tyhle tuzemské zvyklosti a zkušenosti prý musel Slavík za mořem zapomenout. "Největší zásluha beatniků, totiž že vnesli poezii do všedního dne, od kaváren až po koncerty, stále trvá," vypráví dokumentarista. "Takzvané veřejné čtení se stalo součástí běžného života, napohled zapadlé, malé 'kulturáčky' jsou narvané lidmi ze všech sociálních vrstev, od pubescentů po staříky, a má to fantastickou atmosféru. Ne že ti všichni poezii sledují: oni ji doslova prožívají, spontánně a naplno, s kávou a koblihou v ruce. Žádné vysoké umění pouze pro vyvolené - ale přitom má vždy obsah," zkouší popsat své zážitky Slavík. Na Rauvolfa pak prozradil, že se jej americká školačka s úctou ptala, zda není "ten Ferlinghetti".
Ve třech dílech cyklu věnovaných Americe samozřejmě jména Ferlinghetti, Kerouac, Ginsberg či Burroughs chybět nemohou; autoři se však snažili hledat spíše méně známé, subjektivní detaily a souvislosti. "Hned na počátku jsme se dohodli: neděláme slovníková hesla ani encyklopedii," vysvětluje Rauvolf, jenž díky svým kontaktům "protáhl" štáb k ještě žijícím členům hnutí i jejich nástupcům. Točili se zpěvákem Jello Biafrou či slavným lingvistou a kritikem společnosti Noamem Chomskym, unikátní soukromé archivy jim poskytl legendární Living Theatre. Krom toho Slavík využil Rauvolfa coby "antimahlera", jak žertem říká, tedy jako autentického, nikoli akademického průvodce pořadem.
Dokumentární triptych z Ameriky (evropské a české díly se chystají) se pokouší odpovědět i na otázku, kdo reprezentuje alternativní kulturu nyní. "Za přímého pokračovatele beatnické generace se ve Spojených státech považuje punk, jenž se ovšem od punku evropského výrazně liší. A nejnověji letí slamové hnutí poezie, rap, graffiti; veškeré tyhle projevy obsahují určitý protest a odehrávají se opět na chodníku, nikoli v uzavřených svatostáncích umění," říká Slavík. A Rauvolf potvrzuje, že současný zájem Američanů o beatovou vlnu - knihy, nahrávky, výstavy - je větší než v sedmdesátých letech.
