Jak si chcete letos užít Český Krumlov?
Těším se, protože loni jsem tam sice strávil čtyři nebo pět dní, ale každý z nich byl naplněn tvrdou prací. Tentokrát mám o něco víc času, takže doufám, že stihnu i něco jiného. Třeba rafting.
Tušíte, co obnáší hrát před otáčivým hledištěm?
Vystupoval jsem na nejrůznějších akcích pod širým nebem, ale nikdy jsem nebyl v situaci, kdy se hlediště točí kolem mne. Jsem zvědav, jak to bude fungovat. Doufám, že publikum nepropásnu a neocitnu se na jiné straně.
José Cura na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově 2010
Komedianti se odehrávají ve vesnici na jihu Itálie. Jak podle vás zapůsobí v romantické zámecké zahradě?
Příběh Cania se mohl odehrát kdekoli. Je to drama herce, starého muže, který se stal alkoholikem kvůli svým problémům a své nejistotě. Je sice vrahem, ale za jeho hrozným činem je smutný příběh, jenž může oslovit kdekoli.
Je slavná Caniova árie Směj se, paňáco shrnutím údělu každého herce? To znamená, že bavit lidi musíte za všech okolností?
Myslím, že ještě důležitější je scéna v druhém aktu, kdy Canio během komedie říká, podívejte se na mne, za maskou je člověk se svým utrpením. To je moc důležité poselství. Publikum někdy tak trochu zapomíná, že umělec není stroj. Je tak fascinováno postavou, že mu splývá s hercem. Třeba Anthony Hopkins hraje ve filmech silné osobnosti, ale když ho potkáte, tak zjistíte, že je to plachý člověk.
Zpíval jste mnoho velkých italských rolí. Neplánujete zkusit i něco jiného?
Chtěl bych dělat Brittenova Petera Grimese, doufám, že mi ho někde nabídnou dřív, než budu starý. Už mockrát jsem dostal nabídku na Heřmana v Čajkovského Pikové dámě i na některé Wagnerovy role, ale odmítám je kvůli jazyku. Nechci zpívat operu tak, že ji pouze memoruji. To dokáže každý, ale pokud máte postavu skutečně ztvárnit, musíte znát jazyk. A v současnosti nemám čas na to, abych se naučil rusky.
Kromě zpěvu také dirigujete a režírujete. Co další umělecké profese?
Příští sezonu připravím ve francouzském Nancy Pucciniho Vlaštovku jako režisér, dirigent, výtvarník scény i kostýmů. Poprvé tedy budu dělat všechno. Půjde o speciální projekt s mladými pěvci, s nimiž jsem už dříve pracoval.
José Cura na loňské tiskové konferenci
Jak vidíte situaci dnešních začínajících zpěváků?
Jako velmi složitou, ale být mladým pěvcem nikdy nebylo snadné. Dnešní svět se však čím dál víc orientuje na povrchní věci. Operní byznys dnes především zajímá, jak zpěvák či zpěvačka vypadá. Pokud má hlas, tím lépe, pokud ne, vyjde to nastejno. Pak je tu opačný fenomén typu Big Brother, kdy se hledá zpěvák, který třeba mnoho neumí, ale pochází z dělnické třídy a pak se hraje na citovou strunu, že dotyčný "je jedním z nás". Takoví lidé jsou zneužíváni ke komerčním účelům. Podstatou umělecké profese musí být talent.
Váš slavný kolega Plácido Domingo je i operním intendantem. Nechtěl byste také řídit divadlo?
Ne, protože pak už bych nebyl jen umělcem, ale i byrokratem. To je samozřejmě nezbytné, protože když jste manažerem, musíte být i byrokratem. Ale mně se nechce. Zatím. Možná za deset patnáct let to bude jiné.
