Čím strhl intimní písňový cyklus tenora excelujícího v plamenných rolích italského repertoáru?
Pro mne jsou tyto písně drama! Mladý Dvořák tehdy trpěl láskou k ženě. A tyhle písně mu posloužily jako katarze. Poslouchal jsem některé nahrávky, byly krásné, ale nešly do hloubky této bolesti. A tak jsem se rozhodl, že udělám vlastní, dramatickou verzi. Nejen hezké noty a hezké fráze, nýbrž vášeň, utrpení, které je pod nimi.
Proč vás nezlákaly například Biblické písně a především Cigánské melodie?
Cigánské melodie pro mne nejsou, moc jim nerozumím, Biblické písně, to je zase dlouhý recitativ s velkým důrazem na text a k tomu je nutno perfektně mluvit česky. A tak jsem si vybral Milostné písně, protože je pro ně charakteristická melodie a já jsem romantický člověk.
Byla touha po této hudbě víc než jazyková bariéra? Netajíte se tím, že zpíváte pouze v jazyce, který ovládáte.
To se týká hlavně opery a živých koncertů. Když jsem na jevišti, tak hraji, a když to není v jazyce, kterým mluvím, nebyl bych přesvědčivý. Při natáčení ale je dost času připravit každé slovo. Vím, že i přes jazykové poradce není moje čeština stoprocentní. Dramatické poselství písní jsem ale předal, tím jsem si jistý.
Natáčíte pro vlastní firmu a jste sám sobě manažerem. Co to obnáší?
Výhodou je pocit, že jste svým vlastním pánem, že nemusíte dělat kompromisy. Mohu si vybrat partnera pro každý specifický projekt. Tento pocit svobody je skvělý, cenou ale je veliké vyčerpání. Když nezpívám, myslím na dirigování, když nediriguji, tak zase musím do kanceláře, tam mě čeká administrativa, smlouvy...
José Cura
Zajímá vás, co si o tom šuškají lidé z branže?
Zpěvák José Cura se narodil roku 1962 v argentinském městě Rosario v hudbymilovné, leč nikoli hudebnické rodině. Hrál na kytaru, v patnácti začal vést sbor, studoval dirigování a kompozici. V Buenos Aires dirigoval sbor v divadle Teatro Colon a náhodou se zjistilo, že má zajímavý hlas. Ve dvaceti se tedy začal učit zpívat. Nesprávným školením však hlas téměř ztratil, a tak se zase klidně vrátil ke sboru. Roku 1988 opět náhodou zaskočil za jednoho onemocnělého sólistu a zjistil, že se hlas vrátil. Začal chodit k jinému učiteli, pak odešel do Evropy, kde začala jeho strmá kariéra. Na divadelní scéně debutoval roku 1992 ve Veroně. O rok později zpíval v Turíně Alberta Gregora v Janáčkově Věci Makropulos. Roku 1994 zvítězil v soutěži Operalia, jejímž ředitelem je Plácido Domingo. Cura, který exceluje v dramatických úlohách, jako je Otello nebo Samson, je považován za jednoho z nejvýznamnějších tenoristů současnosti, současně se intenzivně věnuje také dirigování. Před několika lety navíc založil vlastní nahrávací společnost a podniká v hudebním byznysu. Tento idol fanynek je už řadu let šťastně ženatý a s manželkou Silvií má tři děti.
Říká se o mně, že nechci mít agenta a nechci mu platit provizi. Ale to je hloupost - nemít agenta je mnohem dražší než ho mít. Když máte agenta, dáte provizi a nestaráte se o nic. Když máte společnost jako já, s kanceláří v Madridu, v Itálii a s dalšími pobočkami, k tomu grafické studio, gramofonovou firmu, utratíte třikrát více, než kolik byste dal agentovi.
A jak čelíte této pomluvě: dal se na dirigování, protože mu odchází hlas?
Na tohle říkám: napřed ochutnejte víno a potom mu nalepte značku. Lidé rádi značkují předem: tohle je tenorista, tohle dirigent, tamto zase pianista... Jsem dirigentem 26 let, dvanáct let zpívám. Moje pěvecká dráha je na vrcholu a zároveň diriguji, nečekám, až ztratím hlas.
Nelitujete však přece jen trošku, že jste se coby školený dirigent stal víceméně náhodou zpěvákem?
Někdy snad ano, ale celkově vzato ne. Čím dál víc cítím, že zkušenosti zpěváka mohu využít při dirigování, protože když vaším nástrojem není vaše vlastní tělo, nepochopíte, co znamená, když hudba dýchá a zpívá. Operní zpěv miluji, ale poslední dobou jsem ztrácel nadšení. Symfonická hudba je protijed na rutinu.
Ve čtvrtek uslyšíme, jak Pražská komorní filharmonie hraje pod vaší taktovkou Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Chystáte nějaké překvapivé pojetí?
Někdo možná bude překvapen. Hudebníci občas instinktivně zahrají, co není napsáno. Prostě mají návyky. A já jim řekl: zkuste hrát hudbu tak, jak je napsána. Cožpak Moně Lise přemalujete oči na modro jen proto, že se vám to líbí? A u symfonie je to totéž. Dirigent má skladatele reprodukovat, nikoli opravovat.
 José Cura. |
 José Cura. |
 José Cura. |
 José Cura. |
 José Cura. |
