Album nazvané Čtyřicítka je generační výpovědí, kterou sice zpívá čtyřicátnice Lenka Nová, ale texty na desku paradoxně napsal čtyřiašedesátiletý Michal Horáček. Jestli jde o výpověď pravdivou, by asi musela posoudit zpěvaččina vrstevnice, a i tak by šlo o názor vrcholně individuální. Ovšem bez obav lze říct, že Čtyřicítka funguje jako plnohodnotné album.
Když Horáček desku avizoval s tím, že rád dělá kompletní a kompaktní projekt, dalo se nad tím mávnout rukou jako nad povzdechem „starého pána“, jenž neuvykl době, která velí stahovat po písničkách. Jenže už po prvním poslechu je zřejmé, že tato kolekce songů si zaslouží staromilský přístup, protože právě tak působí nejlépe. Což neznamená, že by jednotlivé písničky nefungovaly i samostatně.
Jak řečeno, jestli se takhle skutečně cítí čtyřicetileté ženy, se my ostatní můžeme jen domýšlet. Nicméně Horáček s Novou tuto etapu života líčí tak, že v posluchači zůstane rozhodně pozitivní dojem.
Čtyřicítka, nebo tedy slušněji žena, jež právě čtyřicítku oslavila, je v jejich podání bytostí se všemi myslitelnými ctnostmi i hříchy. Lásky už prožívá jinak než ve dvaceti, ale pořád za to umí vzít v písni Lilie, kde do Lenky Nové „po zemětřesení strčila dopravní značka“ a opilá diskuse s policisty je milým zpestřením jinak spíše melancholických motivů nebo vyloženě smutečních témat. Protože když jste čtyřicítka, tak už se občas „kácí ve vašem lese“. A možná nejzásadnější problém – co teď s tolika růžemi?
ČtyřicítkaLenka Nová |
Pro posluchače je vedle bravurních textů neméně důležité, že nahrávka perfektně sedí i hudebně. Navzdory tomu, že kromě Nové se tu skladatelsky uplatnilo šest dalších autorů, působí celá deska celistvě. Což na druhou stranu neznamená, že jednotlivé písně nějak splývají.
Loňská Sociální síť Richarda Müllera, na níž Horáček pracoval s Michalem Pavlíčkem, byla podobně monotematická. Čtyřicítka ji však strčí do kapsy.
