Což ostatně platí o většině Crichtonových knih. Autor proplétá vědecké poznatky s fantazií tak umně, že pro laického čtenáře je mnohdy nemožné rozlišit, kde v jeho strhujících příbězích končí fakta a začíná fikce.
U nás – hlavně díky Spielbergovu filmovému zpracování – je nejznámější Jurský park, ač nepatří ani k nejlepším, ani k nejvíce znepokojivým Crichtonovým dílům.
Když orangutan nadává
Jistě, bylo zábavné sledovat tyranosaury, velociraptory a další druhohorní příšery, jak honí lidi po ostrově. Ale tady byla fikce jasná. Poslední dva česky vydané romány jsou však proklatě současné. Říše strachu se zabývá globálním oteplováním, na něž má Crichton – soudě dle obsahu knihy – názor mnohem bližší Václavu Klausovi než Alu Goreovi. Tématem Příštího je genetické inženýrství.
Orangutan ze střední Sumatry, který plynně nadává holandsky a francouzsky. Šimpočlověk Dave, žijící v rodině vědce, který v rámci výzkumu dodal své geny šimpanzí samici, přesvědčen, že potratí – jenže ona ne... Dobře, takhle daleko ještě (asi) nejsme.
Ale co jiná z několika dějových linií románu: o muži, jehož buňky produkovaly tak silné protirakovinové látky, že když o ně firma, která si je patentovala, krádeží naplánovanou konkurencí přijde, pronásleduje mužovu dceru a vnuka, aby ty geneticky dané buňky získala znovu? Komu vlastně patří naše geny, ptá se Crichton.
Máme tu gen dozrávání, po jehož aplikaci se mladí narkomani začnou chovat jako zodpovědní občané – až na to, že stokrát rychleji zestárnou. A máme tu další zajímavé geny, patentují si je univerzity, výzkumné ústavy i obchodní společnosti, a kdo by jich chtěl využít, ať platí.
A hodně. Je to skvělý byznys, stejně jako prodej lidských orgánů. Nezapomenutelný je případ muže, kterého nelze zpopelnit, neboť má místo dlouhých kostí olověné trubky...
Genetický Boží plán
Trpká Crichtonova ironie vrcholí popisem pravidelné modlitební snídaně pro kongresmany, tentokrát věnované biotechnologiím.
Jeden z "hrdinů" románu (uvozovky jsou namístě, kladné hrdiny v knize nenajdeme), ředitel Národního zdravotního institutu, přednáší na téma Boží plán pro lidstvo v genetické vědě. Nad textem přednášky by se čtenář nejraději umlátil smíchy, kdyby to nebylo tak absurdní. Tak pravděpodobné. Tak děsivé...
V Příštím vlastně není děj tak podstatný, třebaže jde jako obvykle o vtipný čtivý thriller. Důležitější je pocit, jaký kniha vyvolává: lehké mrazení až strach. Máme se genetických manipulací bát? V závěru Crichton formuluje několik doporučení, aby to nebylo nutné. Avšak dá se skutečně zabránit tomu, aby se výzkum nezměnil v dobrý kšeft? Zdá se, že v tomhle je autor skeptický.
MICHAEL CRICHTON - Příští
Přeložila Veronika Volhejnová, Knižní klub 2007, 416 stran, doporučená cena 259 korun.
Hodnocení MF DNES: 80%
