Jako stálý člen souboru Curyšské opery měla příležitost ztvárnit mnoho rolí rozličného repertoáru, jakými jsou Octavian ve Straussově Růžovém Kavalírovi, Ježibaba v Rusalce a Kabanicha v Kátě Kabanové. C. Kallisch nahrála roli Magdaleny v Mistrech pěvcích norimberských se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu pod taktovkou Wolfganga Sawallische.
Po vystoupení v roli Kundry v Parsifalovi poprvé v roce 1995, ztvárnila tuto postavu v Theatre de la Monnaie v Bruselu v roce 1998. Mezi její další Wagnerovy role patří Brangäne v Tristanovi a Izoldě, se kterou zaznamenala obrovský úspěch s Pittsburskými symfoniky a Lorinem Maazelem, Juditha v Bartókově opeře Hrad knížete Modrovouse, jíž zosobnila s Orchestrem de Paris, s orchestrem Philharmonia v Londýně a také s Clevelandským symfonickým orchestrem pod vedením Christopha von Dohnanyiho v květnu 1999.
V předešlých sezónách koncertovala Cornelia Kallisch s předními světovými orchestry, jakými jsou Vídeňská filharmonie, kdy pod taktovkou Heinze Holligera zpívala Mahlerovy Písně o mrtvých dětech, Mnichovská filharmonie, Newyorská filharmonie, Bamberští symfonikové, Hallé Orchestra Manchester a hostovala i na Salcburském festivalu, kde dosáhla velkého úspěchu při interpretaci hudby Ernsta Křenka a Carla Orffa.
Rozhovor s Cornelií Kallisch
Před několika málo léty jste si vybudovala pověst vynikající interpretky děl Wagnerových, Straussových a Mahlerových. Jaký je váš vztah k německému jazyku v hudbě?
Němčina je především mou mateřskou řečí, jejíž veškerá zákoutí i vývoj slov jsou mně známy. Jsem vychována v poznání charakteru jazyka i společenských situací, v nichž se vyvíjel. Německý repertoár vyžaduje silný a zkušený hlas a těmto požadavkům, zdá se, vyhovuji. Musíme ovšem i v rámci německé hudby rozlišovat. Například setkání se Straussovou hudbou pro mne bylo vstupem do nového světa. Byla jsem vychovávána hudbou Bachovou, Bachovou a zase Bachovou. Moje pěvecké cítění bylo spíše instrumentální. Možnost otevřít vokál, „obarvit“ jej, míchat jeho odstíny a ještě k tomu hlasu a jeho přirozenému vibrátu věřit, bylo pro mne něčím zcela novým. Navíc do mého života vstoupila opera se svým požadavkem, abych se stala postavou, již zpívám.
Má láska k Mahlerovi poznamenala mé pěvecké začátky. Tak strašně jsem toužila zpívat jeho písně způsobem, o němž jsem byla přesvědčena, že by jej Mahler vyžadoval. Všechno své poznání a svou zkušenost, jež jsem až doposud nasbírala, dnes využívám právě při interpretaci Mahlera. On má ovšem na pěvce nekonečné požadavky, takže stále hledám. S Wagnerem je tomu jinak. ten mne vlastně nikdy tolik neuchvátil a nepřitahoval, nicméně můj hlas je jakoby stvořen pro jeho díla. S jeho nároky na sílu a zvučnost hlasu i jasnou výslovnost jsem rostla. Wagnerovské role přišly v pravý čas, kdy už nemohly mému hlasu ublížit.
Účinkovala jste v několika operách českých skladatelů, jako Ježibaba v Rusalce, Kabanycha v Kátě Kabanové. Jste vždy do podrobností seznámena s obsahem textu i se specifickým zvukem jazyka, především v dílech Janáčkových?
Kabanychy jsem se bála. Nikdy bych si o ni sama neřekla. Jsem členkou Curyšské opery, tak jsem tuto roli přijmout musela. Mohu vám ovšem říci, že jsem se na ní naučila mnohé nové pěvecké dovednosti. V takovém případě hledám poradce, snažím se vžít do intonace a melodiky jazyka nehledě na jakékoliv překlady. Tím pochopím z obsahu role více, než z jejího doslovného překladu. Postava se tak pro mne stává „novou kůží“. Každá nové samohláska, souhláska i nové slovo pro mne nepředstavují každodenním užíván obnošené šaty .. prostě je miluji.
A Ježibaba ? Víte, jak moc jsem se snažila prožít tuto postavu, nejenom pro svou lásku k Dvořákovi a k jeho veledílu ? Snad se mně povedlo vytvořit ji ve stylu.
Dáváte přednost písňovému recitálu před orchestrálním koncertem anebo naopak ?
V obou těchto žánrech jde o jinou hudbu, jiné publikum, rozličné sály, takže vlastně nemohu srovnávat dvě tyto formy. Pravdou ovšem je, že jeden ovlivňuje druhý. Mám ráda součinnost s velkým orchestrem, miluji jeho zvuk a spolupráci s dobrými dirigenty.. Mám ovšem chvíle, kdy chci s publikem rozjímat nad krásnými texty písní a pak vyhledávám recitály s klavírem. Připravuji se na ně velmi pečlivě a v mnohých chvílích se při nich naučím nové techniky i postupy.
 |
