Už když návštěvník do areálu Černé louky krátce po třetí hodině odpolední dorazil, přivítal ho a řádně nakopl svěží dechovkářský etnomix v podání belgických L'Orchestre International du Vetex, zhlédnuvších se v balkánské hudební tradici, ale dodávajících svému vystoupení zábavnou varietní příchuť.
Vltava (Robert Nebřenský)
Pražská Vltava, která po loňském znovuobnovení koncerty spíše šetří, se rozhodně nepodbízí přehlídkou svých "greatest hits" (jakkoli by jich pár dalších, kromě těch, kterým neodolá, posluchač ještě přivítal). Díky angažmá kytaristy Petera Bindera má Vltava oproti minulosti poněkud posunutý instrumentální výraz, který by rozhodně byl čas zaznamenat na nahrávku.
Česká paráda pokračovala třemi vydařenými sety na Černé louce. Garage oproti boskovickému vystoupení minulý týden ochuzená o jednu ze tří kytar sice poněkud zmírnila svou dusavost, tím se ale diváci nenechali zaskočit. Hitový blok dobré značky a očividně znovunalezené chuti k hraní ocenili.
Stejně tak si na reakce publika nemohl stěžovat Traband, který hrál převážně repertoár z posledních alb, samozřejmě včetně ještě teplého Neslýchané. S hostující Lucií Redlovou na mandolínu ve třech písničkách dostal velmi zajímavý rozměr. Je Redlová natolik vytížena, že by nestálo za to jí "hodit lano" natrvalo, Jardo Svobodo?
Tony Ducháček (Garage)
Jarda Svoboda (Traband)
Slzu pamětnického dojetí asi zatlačil nejeden návštěvník vystoupení seskupení, ne asi úplně přesně pro tuto chvíli nazvaného Marsyas a tvořeného revivalem Petr Kalandra Memory Band s Oskarem Petrem a hlavně do pěvecké formy se vrátivší Zuzany Michnové. Série písní, které v posledích čtyřiceti letech udávaly dobrý tón českého folkrocku, osvědčila neutuchající kvalitu i mimo přirozené klubové prostředí. Velké pódium Michnové a spol. velmi slušelo.
Zuzana Michnová
Oskar Petr
Blok tří prvořadých hvězd dne na hlavním pódiu pod Slezskoostravským hradem zahájil Salif Keita. Lze si jen těžko představit, že by - v podobném žánru - odehrál lepší blok Youssou N'Dour, za kterého z důvodu nemoci Keita zaskočil. Keitova hudba jde hluboko k severoafrickým kořenům, přesto je velmi sdělná a v hybném rytmu a písničkových formách srozumitelná i nespecializovanému festivalovému posluchači.
Přestavbu hlavní scény mohli posluchači strávit buď na vedlejší Park stage, kde nepříliš invenční, ale vcelku příjemný najazzlý pop a la Norah Jones zpívala Andreya Triana, nebo přejít přes řeku na japonské stavěče kytarových stěn Mono. V obou případech šlo určitě o zajímavější vystoupení než to následující "hvězdné" v podání britské kapely The Horrors.
Salif Keita
Andreya Triana
Opět se ukázalo, jak je potřeba názory kritiky "za Kanálem", která je před časem přijala s dokořán otevřenou náručí, dělit nejméně dvěma. Kopírka všeho možného od Joy Division po The Cure sice není naživo bez kouzla, ale že by si zasloužila o moc víc než pozvání na abiturientský večírek, to tedy, s prominutím, taky ne.
Před poslední hlavní kapelou bylo ideální strávit čas na marockých Oudaden. Ti byli z celého dne bezesporu nejhlouběji ukotveni v tradici své země a do publika svou hudbu perou bez kompromisů. Jen s malou nadsázkou lze říct, že minimalista Steve Reich je proti nim se svými hudebními strukturami popový hitmaker - Oudaden docilují mimořádného ataku repetitivní zvukovou stěnou, vlastně ne nepodobnou té v podání Mono, i když vychází ze zcela odlišného kulturního kontextu.
The Horrors
Oudaden
Vyvrcholení celého dne obstarali Apollo 440, kapela, která jako jedna z prvních ukázala, že kytara v taneční hudbě není cizorodý prvek, ba právě naopak. S patřičnou pódiovou a světelnou show bylo sice jejich vystoupení tak trochu retro-večírkem pro ty, kteří si ještě pamatují 90. léta, ale zjevně odvázalo i spoustu návštěvníků, kterým podobnou hudbu pouštěli rodiče do peřinky. Aniž by kdokoli musel mít pocit, že je přítomen srazu SRPŠ.
Apollo 440
K odchodu z areálu vyhrávali návštěvníkům, jejichž počet se po třech dnech podle pořadatelů zastavil na čísle 22 tisíc, jeseničtí Priessnitz. Z nabízené volby závěrečného hitu, zda vyrazit "na sever, na západ, na východ či na jih" si leckteří nevybrali a variace "Na Plzeň" (čímž nebyla myšlena jen západočeská metropole, ale hlavně jistý tamní tekutý produkt) jejich cesty nasměrovala do barů nedaleké Stodolní.
Poslední den Colours of Ostrava bude ve znamení další hvězdné nálože, mj. Yanna Tiersena (20.15 hod.), Swans (21 hod.) a Caveova Grindermana (22.30 hod.). Na Park stage představí svoje akvizice vydavatelství Indies Scope (mj. Květy, Jananas, DVA), silnou nabídku má i New York City stage např. v podobě bluesových Hazmat Modine či velkého zydeco-jezdce Cerdika Watsona.
