Jednoznačnými vítězi byli celkem očekávaně britští Rudimental. Na jejich opulentní show se sešlo patrně zatím nejvíc lidí za celý festival, víc než na headlinery předchozích dní Björk a Kasabian. Popové písničky, známé z rádií, prostě táhnou i na tomto druhu festivalu.
Rudimental svoje r&b, hodně střižené elektronickým drum’n’bassem, provedli v široké sestavě, která měla za cíl ukázat, že jejich studiové nahrávky nejsou jen počítačová vypiplanost, nýbrž že se jedná o výsledek opravdové muzikality členů kapely. Což se v Ostravě porařilo bez ohledu na to, že samotná hudba Rudimental je přece jen poněkud povrchní a s tvorbou podobných spolků je ve výsledku zaměnitelná.
Tanečníkům byly určeny i další dvě kapely na hlavních pódiích. Dub Inc. z Francie hudbu, kterou si vepsali do názvu, a ve které jamajský základ ozvláštňují exotickým odérem, svoji práci odvedli velmi dobře. Naproti tomu britští Clean Bandit, kteří nabídku večera uzavírali, způsobili leckomu těžkou hlavu: proč tak hloupý pop, nepříliš vzdálený Spice Girls a spol., zrovna na téhle přehlídce inteligentní hudby musel zaznít?
Upřímně řečeno, to nejzajímavější ze soboty se tak jako tak dělo na menších scénách, což bylo ostatně vidět i z jejich bohaté návštěvnosti. Ta, kterou dramaturguje hudební časopis Full Moon, například představila skvělé Gallon Drunk, syrová britská garážová senzace, personálně propojená s kapelou Nicka Cavea.
Pódium, vyhrazené českým hudebníkům, hostilo například Anetu Langerovou s širokou muzikantskou sestavou, která přilákala tolik diváků, že si jeden říkal, jaká je škoda, že není její vystoupení zařazeno spíš na jedno z hlavních pódií, anebo naopak aranžérsky střídmou, avšak charismatickou dvojici Kieslowski.
Z nenápadných, ale evidentně kultovních osobností světové scény, které můžeme stejně jako Kieslowski zahrnout mezi písničkáře, rozhodně nejzajímavější hudbu přivezl houslista a zpěvák Owen Pallett, jinak smyčcový spolupracovník Arcade Fire, který nejprve sólo, poté se střídmou kapelou zahrál zajímavě strukturované, ale posluchačsky vlastně velmi vstřícné písně.
Anebo v Berlíně žijící brazilská zpěvačka a klavíristka Dillon, působící na Fresh scéně, nejvíce ze všech vítkovických obklopené starými železárenskými stavbami, jako zakletá princezna z nějaké hodně temné pohádky, snažící se svými křehkými rozervanými písněmi (z nichž některé si s ní zpívalo i publikum) vymanit ze začarování.
Známkujte Colours of Ostrava |
A dařilo se i etnické hudbě, které tradičně patří podstatná část programové nabídky Colours. Pákistánský zpěvák Faiz Ali Faiz přivezl plnou náruč vypjatých emocí a dokonale sezpívaný a sehraný soubor stylu qawwali, izraelští Alaev Family zase neuvěřitelně rozjetou smršť instrumentačně modernizované, ale duchem hluboko v kořenech usazené hudby bucharských Židů.
Závěrečný den Colours of Ostrava, kterým se v sobotu přes varování všemožných radarů vyhnuly všechny proklamované bouřky a nespadla ani kapka deště, nabídne například vystoupení fenomenálního kytarového dua Rodrigo y Gabriela, britského popového zpěváka Miky, a užijí si i fanoušci českých kapel, například Tata bojs.