Podstatný podíl měly v programu ženy. Markéta Irglová na scéně Gong v bývalém plynojemu zazpívala hezky, ale stavba jejího koncertu (a vlastně obecně její rukopis) je možná až příliš kolébavý. Vlastně až příchod utajeného zvláštního hosta Damiena Rice, zaskakujícího za Glena Hansarda v oscarové Falling Slowly, se postaral o jakýsi pohyb v atmosféře sálu. Naproti tomu Aneta Langerová dokázala i do komorního projektu s klavírem a smyčcovým triem dostat romantiku i vzrušení najednou po celou dobu koncertu, našlapaného lidmi až po střechu.
Amparo Sanchez
Španělská zpěvačka a akustická kytaristka Amparo Sánchez je příval. Není náhoda, že vizuálně připomíná přímo prototyp vášnivé Carmen: v rudém a s velkým květem v havraních vlasech. Její hudba je však opeře na hony vzdálena. Je v ní španělská tradice, tedy flamenco, ale stejným podílem i rock, který se ozve, když zabouří celá našlápnutá kapela. Není divu, že davy, které přilákala, tančily a skákaly po celou dobu její produkce.
Mama Rosin
Hlavní ozdobou nové scény Drive bylo bezpochyby švýcarské trio Mama Rosin, inspirované hudbou louisianských cajunů, ale hrající s až punkovou energií. Ostatně, kytary byly elektrické a i banjo řádně přitvrzené. Malá tahací harmonika melodeon kroutila taneční melodické "hady", známé ze stylu zydeco, a ve spojení s bicími spustila vichřici, že by i bažinu vysušila.
Asaf Avidan
Hvězdy na hlavních scénách měnily styly, jako by testovaly, kam až se stylově dá na tomto festivalu zajít. Hranici nenašly. Parádní jízdu zahájil už zkraje večera Izraelec Asaf Avidan, zpěvák altového hlasového posazu a témbru, který pověsti o "Janis Joplin v kalhotách" docela potvrdil. Hudba je to přes zjevné retroprvky bluesové laděného rocku šedesátých let veskrze současná - vždyť v čem se neopakuje něco, co už jsme slyšeli? Přidanou hodnotou bylo zjevné silné vnitřní zaujetí.
Inspiral Carpets
Vyloženým retrem pro pamětníky samozřejmě byli "madchesterští" Inspiral Carpets. Kdo zažil začátek 90. let jako hudební fanoušek, během chvilky se do té doby s jejich hity z alba Life propadl. Pánové ve věku pozvolna opouštějícím kategorii "středního" působili mimořádně uvolněně a jejich dominantní nástroj, pravěké elektrické varhany značky Farfisa, vyhrály nevypsanou soutěž o nejvýraznější zvuk dne.
Damien Rice
Irský písničkář Damien Rice naprosto šokoval tím, jak sám samotinký dokázal ovládnout největší pódium festivalu. Jeho sebezpytný projev možná může na někoho působit poněkud pateticky, ale to je prostě Irsko. Proti takovému Bonovi je Rice pořád ještě docela civilní interpret. Hostování Markéty Irglové "na oplátku", zde v Cohenově Hallelujah, bylo milé. A scénka s dívkou vytaženou z hlediště ke kavárenskému stolku, kde s Ricem během snad deseti minut vyžahla láhev červeného, vyloženě zábavná.
Woodkid
Pro leckoho bylo velkým zážitkem vystoupení francouzského multimediálního tvůrce Woodkida. Na své si mohli přijít ctitelé klasických orchestrálních soundtracků, Pink Floyd nebo Mikea Oldfielda, ale na toho, kdo hledá v hudbě nejen osobitost, ale i osobnost a také trochu té příslovečné "špíny za nehty", padal z Woodkidovy vizuálně nepochybně působivé hudby chlad. Občas se zdálo, že mu podlehl i sám její tvůrce.
Večer zakončila největší domácí hvězda dne, originální Pražský výběr. A jeho vystoupení, rozdělené na dvě pomyslné poloviny (písně z druhého alba Straka v hrsti a třetího Výběr), bylo opravdovým rockovým kabaretem v nejlepším slova smyslu. Tak jako v klasické éře kapely, jen pánové jsou trochu starší a neběhají po pódiu jako zamlada. Ale kdo by se divil?
Pražský výběr (Michael Kocáb a Jiří Tomek)
Potěšili a pobavili také zvláštní hosté, raný člen, perkusista Jiří Tomek, jako vokalista, někdejší textař Josef Novotný jako tanečník, herečka Iva Pazderková jako neodolatelná megera v Sbal si to svý ráno a zpěvačka Jana Kratochvílová jako ... snad bytost z Marsu, v "Haťapaťovi".
Nabídka hlavních hvězd večera tentokrát staromilce mine, jsou jimi The Knife a The xx. Své tanečníky bezpochyby najde i Balkan Beat Box. Headlinerem "worldmusikové" nabídky bude bezpochyby projekt Acoustic Africa a skvělá jména nabízí i scéna Drive s bluesmanem Glennem Kaiserem či Gangstagrass, míchajícími hiphop s bluegrassem.
