Podobu ocenění vymyslel druhý muzikantův syn a uznávaný výtvarník Viktor Frešo. Kdo se bál, že muzikanti budou s hrůzou hledět na malého „pičuse“, jak zní jméno oblíbené Frešovy sochy naštvaného panáčka, může být klidný. Soška vznikla z pozůstalosti Freša staršího, který stavěl i hudební nástroje. Konkrétně ji tvoří dva mandolínové krky a mezi nimi kus magnetofonového pásku.
„Ty určitě nevíš, čeho ses vzdal,“ vtipkoval na pódiu Michael Kocáb, když si pro cenu s Klaudiem Kryšpínem a Jiřím Hrubešem přišel. „Já to doma dám na starej magnetofon Studer a třeba tam bude Dubčekův projev z Bratislavy z roku 1968.“
Obdobnou cenu už začátkem ledna dostal jeden ze zakladatelů slovenského rocku Jozef Barina. Bratři Frešové chtějí v obou zemích rozdávat Cenu Fedora Freša každý rok.
Hlavně se však hrálo. Na úvod se představilo Petra Börnerová trio, kde zpěvačku a jejího manžela kytaristu Tomáše Bobrovniczkého doprovází na bicí jejich devítiletý syn, který nezapře zděděný talent. Ukázku z vystoupení najdete na videu v úvodu článku. Závěr večera patřil skvělé jazzrockové Fermatě.
Nejvíc se ovšem čekalo, jak to bude hrát legendární kapela Collegium Musicum, v níž zesnulého Freša nahradil jeho syn. A ostudu rozhodně neudělal. Collegium zahrálo jen tři skladby, ovšem v jeho repertoáru to nikdy nejsou dvouminutové písničky. Jako ukázka, že pokračovat se dá bez Freša staršího i bez Mariána Vargy, jenž zemřel už předloni, to stačilo.
Jako výsadek slovenské kultury do Česka fungoval večer v Lucerna Music Baru perfektně. A „federální“ ocenění s Frešovým jménem snad bude tuto sounáležitost udržovat.
