Jistě, Parachutes je skvělý debut a málokteré album jsem slyšel tolikrát, s přibývajícími léty z něj ale přece jen trochu lezou péra. Zvuk zestárl, místy padá řemen. Parachutes totiž bylo opravdu dobré album. Nic víc, nic míň.
O to vtipnější je nenávist, která se mezi "věčnými alternativci“ vzedmula proti Coldplay po vydání třetí desky X&Y. Britská skupina se přitom nesnažila o nic víc, než o dovedení k dokonalosti toho, co na první desce nadhodila a čemu na dvojce A Rush of Blood to the Head obtáhla obrysy. Mělo to ale jeden nečekaný efekt. Všechny jejich desky byly mimořádně úspěšné a z Coldplay se během pouhých pěti let stala jedna z největších skupin planety. Což s sebou neslo to, že najednou jejich písničky začaly vyřvávat i z okna vaší rozvedené sousedky, odkud byl zatím slyšet jenom Petr Kolář.
A to hudební snobové, kteří každou skupinu uznávají jenom potud, pokud mají aspoň zdání pocitu, že pro budoucí generace střeží neobjevený klenot, nemají rádi. Vzpomínáte? Oasis, Prodigy, Fatboy Slim a nakonec i Radiohead si tím prošli taky. Jen Coldplay to měli o to horší, že si jejich slušňácký frontman vzal za ženu unylou oskarovou herečku a v textech jí otevřeně vyznával lásku.
Ale i když deska X&Y není bez much, plynoucích hlavně z cizelování vlastního tvaru, je na ní několik brilantních songů. Výjimečně souhlasím s Q, kde napsali: "Jenom hlupák by považoval za samozřejmé Martinovo nadání skládat melodie, které na první poslech znějí konejšivě povědomě a při třetím už jako nedílná součást popového fondu." Ale otázka za milion zní: nebylo už toho hledání dokonalého tvaru dost? Odpověď: bylo. A Coldplay na to naštěstí přišli sami. Napovídala tomu změna producenta, kterým je studiovými frekvencemi ošlehaný Brian Eno i prohlášení Chrise Martina, že na příští desce ani jednou nepoužije falzet.
Jenomže kolik opravdu velkých skupin dokázalo najít nový tvar a zůstat zajímavou i komerčně úspěšnou? Pět šest v každé dekádě? A v té naší, opravte mě, snad ještě žádné. Coldplay to zvládli, byť bych na to podle pilotního singlu Violet Hill, utahaného marše jako z poslední desky Oasis, nevsadil ani králičí bobek. Těžko říct, jakou roli v tom sehrál sám Eno (který už kdysi dokázal přesměrovat U2 a před sedmnácti lety jím pomoct k jejich desce Achtung Baby), ale Coldplay na Viva La Vida... znějí jako pokropení živou vodou. A to i přesto, že jejich písničky z dobrých tří čtvrtin vlastně nezní jako Coldplay.
Začíná to už úvodní instrumentálkou Life in Technicolor, vývěsním štítem na průčelí domu, kde spolu tihle čtyři teďka bydlí. Už to není perníková chaloupka, ale modernistická železobetonová ekostavba, složitý urbanistický komplex, volně přecházející v lesopark. Tempo a harmonie se během písniček mění a ze zdánlivé balady u piana se najednou stane nervní progrocková hymna (42). Chris Martin nejenže nezpívá falzetem, ale někdy nezpívá ani jako Chris Martin (Chinese Sleep Chant).
Hned několikrát na sebe kapela přilepí dvě tak nesourodé části, že je potřeba je pojmenovat zvlášť (např. Lovers in Japan / Reign of Love) a skoro před koncem na vás vybafnou tak překrásně klenutou písní, aranžovanou jenom smyčci a spinetem (Viva La Vida), že mát chuť objímat stromy. A přestože bez Violet Hill bych se klidně obešel, už dlouho jsem z žádné desky necítil takovou rovnováhu. Možná vám tam budou chybět refrény, ale já myslím, že ne. Především proto, že složitější kompozice tu nemají jenom zakrýt neschopnost napsat jednoduchou písničku.
Coldplay prostě neodolali výzvě udělat něco, co se od nich nečeká, a otestovat si, co ještě jejich okolí snese, čímž si podobně jako kdysi Radiohead pomohli k jednomu z nejlepších alb kariéry. V lecčems mi to připomíná Americkou krásu. Někdo, kdo měl své jisté, se najednou přistihl, že je sešněrovaný rolí do které se pasoval, a tak dal výpověď. Rozvázal si kravatu, vrátil se ke svým koníčkům, na které dlouho sedal prach, lehl si na záda, ruce si dal za hlavu a po dlouhé době se zase svobodně nadechl. Cítíte tu úlevu?
Coldplay - Viva La Vida Or Death And All His Friends
EMI
Nej skladby: Life in Technicolor, Lovers in Japan/Reign of Love, Viva La Vida
Hodnocení Filter: 80%
