Autor, jehož epos Zemětřesení v Londýně v současné době uvádí pražské Národní divadlo, se ve hře s vícevrstevnatým názvem Cock pokusil zpodobnit pochybnost mladého muže ohledně jeho identity. A protože středobodem této pochybnosti je trojúhelník mezi ženou a dvěma muži, dá se tušit, že motivem večera bude problematika nevyhraněné sexuální orientace.
Jak sám Špaček přiznává, autor režisérům práci příliš neusnadnil, ti musí přísně dbát na absenci jakýchkoli rekvizit, což v prostředí bytu a hlavně u závěrečné společné večeře všech čtyř protagonistů klade silné herecké nároky. Bartlett naštěstí opatřil své postavy dostatečným arzenálem slovních výměn a jako bič mrskajících dohadů, takže je co hrát. Špaček si dále efektně vypomáhá pouze čtyřmi židlemi. Jeho režie, stejně jako jasně rozpoznatelné hudební motivy, inscenaci sluší. Scéna v tramvaji pobaví.
CockDivadlo v Řeznické premiéra 1. dubna 2016 režie: Radim Špaček hrají: Daniel Krejčík, Kryštof Rímský, Petra Horváthová, Pavel Rímský |
V hlavní roli nejistého mladíka, který neví, zda pokračovat v zaběhlém životě s trochu despotickým partnerem, či po hlavě skočit do nejistého, ale zjevně (nejen v pravém slova smyslu) pregnantnějšího vztahu s dívkou, se představil Daniel Krejčík. Úlohu citového rozervance zvládá přesvědčivě, chronická nerozhodnost v závěru diváka až rozčiluje. Vděčnější role jeho milenců připadly Petře Horváthové a zejména Kryštofu Rímskému, který si drsné bonmoty své postavy vysloveně užívá.
Jako osvěžující vítr vpadne do poslední třetiny Pavel Rímský. Charizmatickým hlasem zarezonuje anglickým podnájmem právě včas, po slibném rozjezdu se totiž Cock neustálým váháním hlavního hrdiny začíná opakovat a postavy sklouzávají ke zbytečnému mentorování.
