Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co způsobil Hitlerův smrdutý dech

  14:33aktualizováno  14:33
Orestés potrestá vraždu svého otce vraždou vrahů – zabije svou matku a jejího milence. Pronásledují ho však Lítice, bohyně pomsty a kletby, z nichž se po Orestově vykoupení stávají bohyně blahovolné, ba laskavé. A ozvěny této tragédie najdeme i v Littellově románu.

Z knihy Laskavé bohyně | foto: Getty Images/Ian Weldie

"Dole dál třaskaly salvy: ten gigantický mechanismus, který jsme uvedli do pohybu, neúnavně a metodicky vraždil lidi. Od začátku dějin lidstva byla válka vždy vnímána jako to největší zlo. My, my jsme však vynalezli něco, vedle čeho válka působila čistě a neposkvrněně," uvažuje Littellův podivný hrdina, nacista se slabostí pro literaturu Maximilien Aue, o jehož historickém předobrazu německá média zaníceně spekulují.

Pravděpodobně je to však postava čistě románová, natolik je nejednoznačná a vlastně i neskutečná. Na jedné straně intelektuál, který cituje Platona, Hegela i Kanta, obdivuje Bachovu hudbu a poučeně rozebírá Stendhalovy deníky, na straně druhé ledový pozorovatel, který vraždění Židů považuje za nešťastné, ale nikoli zbytečné.

Přesně pojmenovává německé chyby a přehmaty, ale to mu nebrání, aby nevěřil až do konce, fascinován absolutnem, jímž je pro něj Stát, Národ a smrt, kterou se marně snaží pochopit.

Upřímně snaživý vrah Není to typ sadistického vraha, který by se v mučení vyžíval, ani šplhajícího snaživce, který o zadaném úkolu nepřemýšlí. Je to inteligentní úředník v pozadí mašinerie, který svou práci vykonává poctivě a neúnavně, bez touhy po osobním prospěchu – sbírá informace, jezdí na inspekce do koncentračních táborů a sepisuje podrobná hlášení.

Jak podotýká překladatelka Michala Marková, v některých pasážích skoro zapomínáme, že je to vrah, tak upřímně se snaží – ať jde o dobíjení popravovaných Židů nebo o jejich záchranu, pokud z toho kyne Třetí říši nějaký prospěch.

Aue asistuje při masakru Židů v Kyjevě, uvázne ve zmrzlých troskách stalingradské pasti, proniká do štábu Heinricha Himmlera a na samém konci války řídí pochod lidských trosek z Osvětimi.

Asi největší pozornost budí scéna z berlínského Hitlerova bunkru, kam se Aue také nachomýtne. Spolu s posledními věrnými má být vyznamenán za zásluhy, ale když se k němu Vůdce přiblíží, v náhlém návalu znechucení ho kousne do nosu. Původně mu jím měl jen zakroutit, ale v zahraničních vydáních Littell přitvrdil a těch několik vět týkajících se Hitlerova nosu změnil.

Drzou historku ospravedlňuje tím, že stejně nikdo neví, co se přesně dělo: většina dotyčných zemřela krátce poté a ti, kteří se zachránili, mají sotva chuť o svém vyznamenání v posledních dnech nacismu vyprávět. Mimochodem, důvodem Aueho činu byl Hitlerův smrdutý dech – ostrých (zá)pachů je Littellova knížka plná.

Jakkoli je to román realistický, umí čtenáře i znejistit, nechat splynout realitu a fikci, takže můžete jen odhadovat, zda Aue Volhu přeplaval, či nepřeplaval, které vraždy spáchal a které jsou jen halucinacemi, temnými chimérami.

Podobně přízračné jsou i hrdinovy "bohyně pomsty", dva zaťatí vyšetřovatelé, kteří jako by vypadli ze superhrdinského komiksu nebo bondovek. Čtenář se stále intenzivněji noří do hlubin Aueho "zkaženého" dětství, do víru osudové incestní lásky i chorobné nenávisti, po kterých však nezůstane nic – jen úděsná otupělost a tiché, mrtvé prázdno.

Littellův příběh je dlouhým nevzrušeným monologem člověka, který přežil, netíží ho svědomí, ničeho nelituje. Je netečný "jako němé fasády vybombardovaných měst", ale jedno přece jen nemá pod kontrolou – paměť, náhlé vzpomínky: "Moji kolegové mě mají za klidného, vážného, uvážlivého člověka. Klidný jsem, to rozhodně; ale často mi během dne začne v hlavě hučet jako v kremační peci.

Mluvím, diskutuji, rozhoduji, jako všichni ostatní; ale když si na baru objednávám sklenku, představuji si, že vejde nějaký člověk s puškou a zahájí palbu; v kině nebo v divadle si v duchu maluji, jak se pod řadami sedadel kutálí odjištěný granát; na přeplněném svátečním náměstí vidím vybuchovat auto naložené třaskavinami, bujaré odpoledne se mění v masakr, mezi dlažebními kostkami zurčí krev, kusy masa se lepí na zdi nebo proletí křižovatkou a padají do nedělní polévky."




Nejčtenější

Film s Kevinem Spaceym utržil za první den v kinech jen 126 dolarů

Kevin Spacey ve filmu Billionaire Boys Club

Herec Kevin Spacey obviněný ze sexuálního nátlaku utrpěl další ránu ve své kariéře. Novinka Billionaire Boys Club, v...

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...



GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...

Zemřel český dýdžej Michal Maudr známý pod přezdívkou DJ Loutka

DJ Loutka

Ve věku 51 let zemřel jeden z nejznámějších českých dýdžejů a výrazná postava tuzemské taneční scény Michal Maudr,...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

Další z rubriky

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

RECENZE: Vytvořte novou kategorii Litery. Speciálně pro Dědinu

Petra Dvořáková

Spisovatelka Petra Dvořáková zve čtenáře na dědinu. Voní po ovaru, pálence a senu.

Prvotina Raye Bradburyho Temný karneval vychází po letech česky

Americký spisovatel Ray Bradbury v roce 2009

Svět si jej pamatuje především jako mistra sci-fi a autora kultovního románu 451 stupňů Fahrenheita z roku 1953....

Najdete na iDNES.cz