Snímky z výstavy naleznete ve fotogalerii
Kritika měšťáckého způsobu života, ironizace politických projevů, boje proti fašismu, pochybování nad falešným moralizováním i legrace ze sebe sama. To všechno zobrazují karikatury předních českých umělců první poloviny dvacátého století.
Expozice nazvaná V okovech smíchu – Karikatura a české umění 1900–1950 v pražském Domě U Kamenného zvonu přibližuje prostřednictvím tří set děl jednu etapu z dějin moderní české karikatury, úzce spjatou s vývojem ostatních uměleckých žánrů.
Karikatuře se totiž věnovali i umělci, jejichž hlavním zájmem bylo malířství a další výtvarná či jiná umělecká odvětví.
"Jde o výběr toho nejlepšího , co z karikatury přežilo a co je zajímavé i dnes," říká jeden z autorů expozice Tomáš Winter.
Od Kupky po Fillu
Expozicí provází kromě karikatur mistrů zkratky Antonína Pelce, Františka Bidla či Josefa Čapka také práce Adolfa Hoffmeistera, Františka Kupky, Josefa Lady, Františka Gellnera, Josefa Váchala, Emila Filly nebo Antonína Procházky.
Mnozí umělci publikovali své karikatury příležitostně v časopisech, aniž by se to bylo příliš vědělo.
Na výstavě jsou k vidění autentická dochovaná díla umělců, která nebyla nikdy vystavena. Tyto satirické a kritické obrázky v sobě odráží tvorbu různých uměleckých sdružení a například expresionistické, surrealistické či kubistické prvky.
"Karikatura je jediným žánrem, přes který se dají vyprávět osudy umělců v prvních padesáti letech 20. století," vysvětluje druhý z autorů koncepce výstavy Ondřej Chrobák. Koncem třicátých let se kresba karikatur ukázala jako značně riskantní – například Pelc či Hoffmeister museli po příchodu nacistů emigrovat.
Díky převážně levicové politické orientaci autorů byla jejich díla uchovávána i v době komunistického režimu, proto se podařilo k výstavě shromáždit množství původního materiálu včetně dobových časopisů. Těmi lze prostřednictvím videoinstalace autora architektonického řešení výstavy Zbyňka Baladrána dokonce virtuálně listovat.
Padesát výrazných let
Autoři přehlídky české karikatury se zaměřili na období první poloviny 20. století z několika důvodů.
"Ačkoli existuje i česká karikatura devatenáctého století, rok 1900 je přelomovým, protože se v podstatě stal počátkem moderní karikatury," připomíná Winter a dodává: ,‚Zároveň je pro prvních padesát let dvacátého století v karikatuře příznačné jednoznačné vidění a ostrý přístup, který už dnes neexistuje."
