Z těch nejnovějších připomeňme v Petrově vydaný Poslední list (2003) či svazek Nad jedním světem (2004) z brněnského nakladatelství Host.
Jízlivě by se chtělo dodat, že čím jsou Vieweghovy knihy pro většinového čtenáře prózy, tím jsou verše J. H. K. pro ctitele poezie. Nelze ale srovnávat nesrovnatelné - poezie je přece jen určena menšinovému, náročnějšímu publiku.
Fakt, že tyto verše citují často i adolescenti mající na stěnách dětského pokoje plakáty Eminema, ale na druhou stranu svědčí o tom, že vnímání Krchovského poezie je čímsi obecně srozumitelným; aniž by muselo jít o přiblble vlezlé veršovánky či "prozaičtější" nadbíhání čtenářům.
Um Krchovského spočívá v tom, jak dokáže spojit elegantní, k dokonalosti vybroušenou gellnerovskou formu veršovaných strof s vtipnou sebeironií, s mrazivou skepsí. To si lze uvědomit s každou jeho nově vydanou sbírkou. Ač zůstávají monotematické ve svém záběru, přibývá v nich zmíněného cynismu a jakési postkoitální, přesněji postmortální něhy.
Vybrané juvenilie z let 1978-1981 nazvané Mladost-radost... tvoří v chronologické řadě Krchovského díla výjimku. Sám autor je ostatně ve své, v kontextu ostatních knih výlučné autorské poznámce označuje za nultou sbírku a kuriozitu, jako by se předem omlouval za nedokonalost některých textů.
Z poznámky lze vyčíst odstup, stud i udivené zjištění, že: "jde o témata zásadní, jediná a nevyčerpatelná. Možná vyčerpávající..." A s potměšilou morbiditou J. H. K. pokračuje: "opustit je nejen nechci, ale ani nemohu; alespoň ne dříve, dokud neopustí ona mne, což se stane až při mém (dokonaném) odchodu z tohoto světa."
Krchovský vydáním juvenilií stvrdil, že byl tematicky „hotovým“ básníkem již ve svých osmnácti letech: JE MI ZLE, AŽ TÉMĚŘ KRÁSNĚ/ přesto jdu spát, sfouk jsem svíci/ ani čaj jsem nedopil/ co chci to vím celkem jasně/ jenom nevím, jak to říci/ abych to sám pochopil......
Četba pro fajnšmekry i pochybovače
Po formální stránce si teprve brousí špičku pera k pozdější vycizelovanosti rytmicky přesných veršů. Zvlášť z delších textů je patrné nutkání nechat do textu vyhřeznout veškeré běsy na úkor formy (např. básně: SEDÍM V POKOJI či PROPADÁM SE TMOU). Všechny ty mnohoslovné verše, v nichž absentuje sebeironie a přebývá patos, publiku současně připomenou, že Krchovský vzešel z podhoubí českého undergroundu konce sedmdesátých let.
Ale ať mladému básníkovi nekřivdíme. Už tehdy byl (až na výjimky) oproštěn od nekriticky pubescentního naivismu, který si s oblibou hoví právě v dekadenci. A i z básní, které mohou připomínat morality či folkové texty, probleskuje stoické potěšení ze zmaru, úlevný údiv namísto apokalyptického zděšení (báseň: SHOŘELA PRAHA BĚHEM VTEŘINY).
Smyslem téhle recenze není analyzovat jednotlivé texty jinocha J. H. K. Některé jsou k pousmání, jiné už mrazí dokonalostí formy, všem je pak společné to, co básník napsal do poznámky; totiž že svérázným nekro-romantickým nakročením zůstávají jeho verše dodnes neměnné.
Jinými slovy: Krchovský neposunul svou základní stylizaci, pouze vybrousil styl, a ze zručného učně se stal nedostižitelný mistrbásník.
Tahle sbírka snad zaplaší i podezření některých naivně smýšlejících čtenářů-pochybovačů, že J. H. K. ve svých textech hobluje něco, co mu není vlastní. Zaplaší podezření těch, kteří se domnívají, že básník musí ad factum ožírat lidské kosti, píše-li o tom, že ožírá lidské kosti.
J.H. KRCHOVSKÝ: Mladost - radost...., vydalo Větrné mlýny Brno 2005, 76 stran, doporučená cena: 149 korun.
