Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co Bůh nikdy nedostane do kastlíku

  9:50aktualizováno  9:50
Začátkem sedmdesátých let obrozená afroamerická literatura žila z plodů harlemské renesance, z odkazu Martina Luthera Kinga a také pouliční válkou "vzpurných černých". Nicméně osvícenější kritici připomínali, že "zajímavější je v ní to, co pořád neslyšíme". A to celou jednu její polovinu: ženy, které se v ní dál krčí jako němý kuchyňský kompars a "ladně krájejí špek", jak to kdysi naštvaně vylíčila modernistka Virginia Woolfová. O to, že jejich osudy začaly konečně získávat pravou tvář, se zasloužily zejména Toni Morrisonová a Alice Walkerová.

Zdolaly paranoidní předsudek, že vnitřní reforma by "černou věc" otupila. Poskytly hrdinkám všechna práva myslícího člověka. Zatímco Morrisonovou měl náš čtenář už možnost poznat, premiéra Walkerové (1944) děje se zde až nyní, přestože právě její román Barva nachu (1982) nejpůsobivěji vystihl ničemnosti udržující černošku ve stavu otrokyně jen těžce se vymaňující z dvojího jha: na veřejnosti rasistické pokrytectví a doma násilí ze strany mužů.

Sama sobě nepřítelem

"Já se prát neumím, já umím jedině všechno přežít," pronáší někdy mezi válkami hrdinka prózy, ubohá Celie okradená o dítě, čest i o svobodnou vůli. Ve stejnojmenné Spielbergově adaptaci ji ztvárnila excelentně zvážnělá Whoopi Goldbergová a film si došel pro jedenáct oscarových nominací i bez režisérových obvyklých triumfálních gest. Odkud by je taky nabral? Už první strana přináší obraz incestního násilí a použitá forma zoufalé šepoty a výkřiky ještě zesiluje, neboť celý román tvoří výhradně dopisy psané s plebejskou opravdovostí. Celie se v nich nejprve obrací k Bohu ("za svůj život se tak stydím, že o něm Bohu ani nemůžu vykládat, a tak mu to píšu") a poté k mladší sestře vykonávající misi v Africe, za kterou se obětovala a "provdala" se místo ní za muže, jehož v celé knize neosloví jménem. Popsat zmrtvýchvstání pouze za pomoci žalozpěvných epištol je záměr lákavý i ošidný. Autor má totiž k dispozici jedinou zbraň - jazyk - a koridor formy. Walkerová svůj záměr naplňuje skoro neznatelnou kultivací hrdinčina myšlení. Kultivací tak pozvolnou, jak obtížně pisatelce dopisů padají šupiny z očí, jak doceňuje své tělo vztahem k bývalé milence svého bezejmenného manžela (spíš než lascivní podtext má lesbický prvek ve feminismu etnických autorek sebezáchovnou funkci) a jak se v dickensovsky smířlivém závěru chystá založit firmičku na podomácku šité kalhoty. Na konci dopisové série - kterou Bůh nemůže dostat do kastlíku už z principu a Celiina sestra zase kvůli tomu, že s ní se ty listy vysloveně existenciálně míjejí - je jakýs takýs motýl lezoucí zchromle z kukly. V každém případě je to však úspěch. Na začátku stála nicka, jež byla sama sobě nepřítelem. Vyjadřovala se rozpadlou, pokud ne přímo nulovou gramatikou - psala třeba "I be" místo "I am", pokud slovesa rovnou nevynechávala. Překlad ji přece jen mírně "pocukroval" obecnou fonetickou češtinou, jež v tomto případě stojí pořád ještě znatelně výš než anglický originál.

Moc bezmocných

Walkerová tedy projela úzkou cestu za pracně vydolovaným sebeuvědoměním a obyčejnou lidskou důstojností bez uměleckých karambolů. Vedle akademicky úhledných "proudů vědomí" Toni Morrisonové tak předvádí další možnost, jak působivě popsat duši bědné Afroameričanky. Walkerové antiliterární hrdinka neznamená, že pohled na ni by byl méně literární; naopak má obecně silnější dopad a dokazuje, že lesk a bídu etnických menšin lze pojmenovat umělecky krásně i bez pomoci čaromocných lidových mýtů a rituálních lektvarů. Možná proto, že autorka cítí rozdíl mezi středoproudovým feminismem a svým "womanismem" jako nuanci mezi levandulovou a nachovou barvou. Pokud je tedy formálně obnažená a syrově krásná korespondenční studie Alice Walkerové něčím svůdně nachová, pak tím, že tahle barva se míchá nejen z blues, ale hlavně z pořádné porce černé.

Alice Walkerová: Barva nachu. Přeložil Jiří Hrubý, doslov Jana Holá. Argo, Praha 2001. 254 stran, 1200 výtisků, 279 korun.

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Herci z muzikálů včetně Mamma Mia nedostali honoráře, došlo na insolvenci

Herečka Alena Antalová v hlavní roli Donny v muzikálu Mamma Mia v pražském...

Producent Jiří Jurtin a jeho firma Crystal Skull je ve finančních potížích. Tvrdí, že společnost Ticket Art Praha mu...

Další z rubriky

Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

Nakladatelství Paseka zve do své chlouby. Domu, který navrhl Jan Kotěra

Z interiéru domu, ve kterém sídlí Nakladatelství Paseka

Nakladatelství Paseka poprvé otevírá své dveře veřejnosti a zve čtenáře na zbrusu novou sérii autorských čtení.

Bude mít Česko vlastní Hru o trůny? V září vyjde Ollo: Země sváru

Kit Harington a Rose Leslie v seriálu Hra o trůny (2012)

Příběh nejprve slavil úspěch na internetu, nyní vyjde i knižně. Prvotina překladatelky Háty Kreisinger Komňacké Ollo:...

Najdete na iDNES.cz