Přezdívají jí "rudá pornografka". Mohou za to její levicové postoje a téměř brutální otevřenost, s níž popisuje sexuální život žen.
Stále se považujete za feministku?
Ano, označení feministka mě těší, považuji se za ni i dnes. Velmi dobře však rozlišuji, kdo mě dříve uznával a kdo se ke mně hlásí až dnes.
Vaše texty bývají označovány za nepřeložitelné. Můžete složitou stavbu vět ve svých překladech, například do češtiny, nějak ovlivňovat? Neztrácí se v nich "duše" vašeho díla?
Kontrolovat to nemohu, ale dobře vím, že kromě Pianistky a Vyloučené jsou má díla opravdu složitá pro převedení do jiné řeči. Při překladu by se vlastně měla přidat nová třetina textu, aby tak vznikla syntéza mé řeči a toho, jak má překlad vyznít. To může v zásadě udělat jenom ten, kdo je sám spisovatelem. Bohužel pro mě.
Vaše jméno má tvar z češtiny. Mluvíte Česky?
Můj otec byl již Rakušan, já sama jsem se narodila v Münzzuschlagu ve Štýrsku. Ale dědeček s babičkou spolu ještě mluvili česky a můj otec česky rozuměl. Já už bohužel neumím ani slovo.
Někteří jsou z vašich knih nadšení, jiní jimi opovrhují. Necítíte se kvůli tomu trochu jako Franz Kafka - cizincem ve vlastní zemi?
Nikdy bych nechtěla být srovnávána s Kafkou. Kafka byl jako německy píšící Žid v Praze cizincem mnohem více. Jenže on našel alespoň židovský biotop - přátele, kteří mu rozuměli. Ve zdejších zemích, Německu i Rakousku, které mají společný jazyk, byli Židé a židovská inteligence ničeni a zatracováni. Já vlastně mohu jen stěží najít místo, kde se opravdu cítím doma.
Češi počátkem 20. století pozvali do své země Augusta Rodina, ale pak si prudérně zakrývali oči před jeho vystavenými sochami. Po letech se pyšnili, že jej ocenili v době, kdy ještě nebyl tak slavný. Nemyslíte, že to ve vašem případě může být v Rakousku stejné?
To nevím. Rozhodně však udělám všechno pro to, abych se ve své zemi nedostala na nesprávnou stranu slávy. Jsem přesvědčena o tom, že si člověk musí držet od moci a reprezentantů moci odstup, aby jej nepřešla zdravá zlost. Aby stále mohl kritizovat. A to je moje zásada.
 Rakouská spisovatelka Elfriede Jelineková (květen 1999) |
