Clintonovy paměti nudí jako jízdní řád

  • 6
Paměti Billa Clintona nazvané Můj život by měly být v každé české školní knihovně. Když nějaký žák provede něco obzvlášť zavrženíhodného, třeba se pokusí podpálit školu nebo unést letadlo, měl by mu ředitel udělit nemilosrdný trest: přečíst si Clintonovy memoáry. Celé.

Něco takového napadne i lidi, kteří považovali Clintona za celkově dobrého prezidenta a přes všechny přešlapy i za fascinujícího člověka. Patřím k nim. Ale ta kniha je špatná.

Má bez rejstříku 1073 stránek, na nichž jsem se dozvěděl snad jen jedinou novinku: Amerika je přece jen malá, protože mám s Clintonem jednu společnou známou. Ale jinak je čtenář utopen bezedným eintopfem jmen, setkání, odletů, příletů, návštěv, dávno zapomenutých politických šarvátek a neznámých zákonů. Vlastně je to Clintonův diář v knižní podobě.

Je to zklamání. Sledoval jsem Ameriku velmi zblízka po celé devadesáté roky, a přesto mi kniha nic nedala. Tím hůř pro člověka, který většinu jmen a událostí vůbec nezná. Jako by četl jízdní řád.

Clinton udělal chybu, když se za více než deset milionů dolarů stal jen zapisovatelem svého života a ne jeho vypravěčem, nebo dokonce vysvětlovatelem. Ale přesně to od něj asi čtenář očekával.

Jenže v knize chybí skoro vše, co dělá z pamětí dobré paměti. Nedozvíte se, co stálo za velkými rozhodnutími, nepřečtete si nic o zákulisí, emocích, pocitech, pochybnostech, bolestech. Žádná analýza. Clinton, který jako politik překypoval myšlenkami, se jako autor pamětí myšlenky dopouští spíš výjimečně.

Ten text je v jistém ohledu zrcadlem Clintonova prezidentství. Nemá jednotící nit a je souhrnem nekonečných epizod, které si Clinton pamatoval a jež chtěl otisknout. Dokonce se dozvíte, že jednou vstával ve čtyři ráno, aby v televizi sledoval inauguraci nigerijského prezidenta.

Clinton jen bruslí po povrchu svého života a prezidentství. Škoda, že se rozhodl pro chronologický popis a nevydal se raději po tématech. Blízký východ, Lewinská, Kosovo a Bosna, přátelé, Hillary, republikáni, život v Bílém domě, Arkansas. To by byly kapitoly! Je však velmi příznačné, že tady mají kapitoly jen čísla.

Přesto se dá v knize něco vyčíst. Pasáž o dětství je silná, poučná a místy i dojímavá. Jenže dál máte pocit, že je k vám Clinton mnohem méně otevřený. Jen na stránkách, kde se píše o Monice Lewinské, cítíte, jak trpěl ve stahující se smyčce. Tam, kde je řeč o aféře Whitewater, zase pochopíte, jak nejmocnějšího muže světa frustrovalo, že mu sokové trýzní jeho přátele a on s tím nemůže nic dělat.

Ale to je tak všechno. Pokud jste si mysleli, že vám memoáry umožní Clintona pochopit, na poslední stránce zjistíte, že jste se spletli. Bill vám toho mnoho neřekl.

Český překlad je zajímavý tím, že si jej rozparcelovalo jedenáct překladatelů. Každý kousek. Znát to moc není. Ale více redigování by neškodilo. Zůstalo několik ošklivých kalků (například noviny vede šéfredaktorka a ne editorka, sportovci sehrávají zápasy a ne hry) a chyb (Goldie Hawn není chlap, ale hezká herečka zářící v 80. a 90. letech). A také několik ošklivých hrubek.

Tu knihu dočíst jsou opravdu muka.

BILL CLINTON - Můj život
Vydalo nakladatelství Ikar, Praha 2004, 1102 stran, doporučená cena 599 korun.

Bill a Hillary Clintonovi přicházejí v New Yorku na večírek uspořádaný u příležitosti vydání memoárů Můj život. (21. června 2004)

,