V Galerii Slováckého muzea navíc začala rozsáhlá výstava díla Jana a Evy Švankmajerových. Na hradišťském festivalu je Švankmajer poprvé.
"Dlouho jsem se Letní filmové škole vyhýbal. Každé léto totiž trávím ve svém ateliéru na Šumavě a dělám volnou tvorbu. A chci při tom být plně soustředěný a nepřerušovat práci. Ze Šumavy do Hradiště je to přece jen trochu z ruky," vysvětluje Jan Švankmajer.
Co vás nakonec přesvědčilo, abyste do Uherského Hradiště přijel?
Tento festival má velký význam, podobně jako třeba rotterdamský. Mladí lidé tu mají možnost vidět filmy, které se nikdy nedostanou do kin nebo televize. Distribuce je ovládaná velkými firmami a většina zajímavých filmů se sem vůbec nedostane. Distributoři mají oprávněné obavy, že jim to nevydělá tolik peněz jako americké filmy. Zajímavější filmy jsou k vidění jen na takových přehlídkách, jako je tato. Tady uvidíte několik set filmů, které se nikdy do distribuce nedostanou, a uděláte si jakž takž přehled o tom, jaké filmy vznikají.
Právě chystáte nový film, můžete jej trochu přiblížit?
Teprve začínáme. Bude se jmenovat Přežít svůj život, s podtitulem Psychoanalytická komedie. Bude to film z větší části animovaný, ale zároveň i hraný. Základem však bude animovaná technika. Námět i scénář jsem napsal sám. Je to téma, které mě už dlouho lákalo - prolínání snu a reality. Hlavní hrdina žije část života ve snu a část v realitě - stejně jako my všichni ostatní, ale nepřipouštíme si to. Sny eliminujeme a tvrdíme, že to není součást našeho života. Pro mne jsou sen a realita spojité nádoby a v tomto filmu se je snažím propojit v jeden celek.
Ve vašich snímcích se prolínají animované a hrané pasáže. Jsou pro vás důležitější loutky a neživý materiál, nebo herci?
Pro mne je vše stejně důležité. Pracuji stejně s herci, loutkami i rekvizitami. Všechno je to vlastně materiál filmu. Nedělám herecké filmy, kterým by dominovala nějaká herecká hvězda.
Když točíte film, berete ohledy na to, jak ho přijmou diváci?
Autentická tvorba nikdy nepočítá s žádným publikem. To by byl podvod. Jakmile začnete kalkulovat s diváky, nedáváte jim všechno, co je ve vás. Dáváte to, co si myslíte, že by chtěli vidět. S žádným publikem nepočítám. Má tvorba si přitáhne určitý typ diváků, ale nekalkuluji předem, jaký typ to bude. Nezajímá mě, jestli na film přijde pět lidí, sto tisíc nebo pět milionů. V masovém umění nejde o skutečnou tvorbu. Umělci, kteří tvrdí, že myslí na diváka, myslí především na peníze. Čím stupidnější to je, tím větší to má úspěch a zasáhne to větší okruh diváků. Lidí, které zajímá autentická tvorba, je čím dál méně.
Byl byste ochotný udělat film na zakázku?
Samozřejmě, že ne. To nemá s autentickou tvorbou nic společného. Něco jiného však je, když dostanete absolutní svobodu. Když za vámi někdo přijde, dá vám deset milionů a řekne: "Natočte si za to, co chcete." Takovou zakázku bych bral.
Býváte označován za surrealistu. Můžete charakterizovat, co je pro vás surrealismus?
Surrealismus není umění. Neexistuje žádná surrealistická estetika nebo umělecká škola, ani nějaká metoda. Je to cesta. Cesta za svobodou. Podle mě zatím neexistuje žádné svobodnější hnutí, než byl surrealismus. I když kunsthistorici se na to dívají jako na věc, která je dávno překonaná. Z hlediska výtvarného umění možná, ale to mě nezajímá.
V běžném životě lidé nemají dost svobody?
Pole svobody je neustále okrajované. Společnost konzumu se snaží přinutit obyčejného občana, aby nakupoval. A prostředky manipulace s lidmi jsou stále rafinovanější a pronikají do všeho. Tato společnost je postavená na produkci, ekonomie je na prvním místě. Podle ní se hodnotí úroveň společnosti. Lidi je třeba ovlivnit tak, aby nakupovali. Ta manipulace je stále větší a v okamžiku, kdy by přestala fungovat, se civilizace zhroutí. Tato civilizace je na ní založená. Člověk se vlastně svobody bojí a nechce ji. Pak padá do náruče manipulaci.
Váš pohled na společnost je hodně pesimistický...
Člověk je plíseň, která se jen tak nevyhubí. Civilizace musí jednou zkolabovat. Naše společnost je postavená na neustálé expanzi. Ale už nemá kam se šířit. Myslím si, že se to brzy zadře. Může to ještě nějaké století vyhnívat, ale spíš se to už třeba pozítří zhroutí. Jediná šance je snad expanze do vesmíru...
