Místo antologií, které by měly pracovat s víceméně prověřenými hodnotami, vydává "čítanky".
Po britské, africké a před plánovanou německou, slovenskou a americkou přišla na řadu čítanka francouzská.
Výběrem deseti ukázek (v originále a paralelním překladu) chtěla editorka Jovanka Šotolová představit významné autory, jejichž texty u nás dosud nevyšly knižně.
Dle svého úvodního slova zvolila cestu postupného omezování, to jest vyhnula se frankofonní literatuře z Belgie, Švýcarska, Afriky i Quebeku.
Dodejme, že stranou pozornosti zůstalo též Haiti a literárně velice plodná oblast karibských ostrovů Guadeloupe a Martinik.
Do výběru jsou naopak zařazeni francouzsky píšící autor původem z Číny Dai Sijie (1954) a Marie Ndiaye, narozená v roce 1967 ve Francii senegalskému otci. Jediným v Česku známějším spisovatelem v čítance je u nás už dříve překládaný Patrick Modiano.
Časově je výběr omezen rozpětím posledních deseti let.Václav Jamek ve fundovaném doslovu charakterizuje současnou francouzskou prózu jako několik odlišných poloh minimalismu.
Minimalismem v literatuře rozumíme tvorbu redukující výrazové prostředky na zkratku nebo omezující životní prostor protagonistů.
Ve Francouzské čítance těmto měřítkům nejlépe odpovídá ukázka z románu Christiana Ostera (1949) Ve vlaku, popisující soužení mladého muže, jenž usiluje o to, navázat známost s dívkou ve vlakovém kupé. V Jamkově doslovu možná přeceněný Pierre Michon (1945) se v románu Velká Beuna dostává do blízkosti myticko-idylické poetiky Sylvie Germainové, zejména její prózy Plačka z pražských ulic.
Virginie Despentesová (1969) se proslavila knihou Baise moi! o znásilněných ženách mstících se mužům, podle níž vznikl film u nás promítaný pod neodpovídajícím názvem Fuck me! Román Teen Spirit se však v čítance jeví jako méně šokující.
Leslie Kaplanová (rok narození neuveden) navazuje v románu Psychoanalytik, inspirovaném Kafkovou Proměnou, na bohatou tradici francouzské psychoanalyticky orientované beletrie.
Neméně módní, pro změnu přírodovědecký trend v próze představuje autobiografický text Mechanika od Francoise Bona (1953).
Při vší úctě k editorčinu výběru se musíme zeptat, proč je v čítance jako představitel detektivního žánru zastoupen Thierry Jonquet (1954), a nikoli třeba Didier Daeninckx, autor pozoruhodného románu Zámek v Čechách, jenž se odehrává před rokem 1989 v někdejší rezidenci Svazu spisovatelů na Dobříši.
Francouzská čítanka podává určitý, i když notně redukovaný obraz o současné francouzské beletrii. Další seznamování s dnešní francouzskou literaturou by však mělo probíhat čím dál více prostřednictvím vydávání kompletních děl, nikoli čítanek a antologií.
