Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Císařové a jejich slavíci

  10:22aktualizováno  10:22
-

Císařové a jejich slavíci
Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně jako ty, kdož se rozhodli jej tupit. Mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají.
Francouzský filozof a přírodovědec
Blaise Pascal

Letošní ročník Smetanovy Litomyšle začal Triumfální symfonií. Třicetiletý Smetana ji v roce 1854 věnoval císaři, ale ten ji nepřijal, přestože v ní několikrát zazněla citace rakouské hymny. Ve stejné době si Smetanův libretista Karel Sabina, spolutvůrce Prodané nevěsty, odpykával v olomouckém žaláři těžký trest za revoluční rok 1848, v němž se nemálo angažoval i Smetana: složil pochody národní gardy a studentské legie. Na rozdíl od Sabiny »nicméně neztrácel ze zřetele existenční zabezpečení« - jak praví Hudební slovník -, a když neuspěl u císaře, odjel do Švédska. Zchudlému Sabinovi nepomohl po návratu z osmiletého vězení nikdo. Na pokraji hladu se načas stal konfidentem. Smetanu současníci nazvali tvůrcem národní hudby, Sabinu zrádcem národa. O něco později, stále ještě v rakouském mocnářství, zvítězil hoch jménem František Oberpfalcer v soutěži o nejlepší básničku na císaře. Během jazykovědné profesury potom knižně oslavil stylistiku protektorátního prezidenta Emila Háchy, jazykový cit generalissima Stalina (to už s poválečným jménem Jílek) a posléze i naši mateřštinu v knize Čeština je jazyk vtipný. Skladatele, spisovatele a vůbec autory zpravidla nikdo neprotřepává. Alespoň ne tolik jako interprety. Neboť dirigenty, zpěváky či herce máme na očích. Nejčastěji posuzujeme okolnosti jejich výkonů, mnohem méně výkony samé. Kdo pozná, kolik toho uměly Adina Mandlová či Lída Baarová, nebo jak dirigovali Václav Talich, Herbert von Karajan a W ilhelm Furtwängler? Proč však za války všichni hráli i pro nacisty, to probíraly nejen denacifikační soudy, ale i nezajímavé lidské nuly, o které nikdy nikdo nestál a nemohly mít ponětí, co by znamenalo být pozván a nedostavit se na večírek s K. H. Frankem, prvním Hitlerovým mužem v Čechách a na Moravě.

Nemístné paralely

Vynikajícími umělci se odjakživa obklopovali všichni vládcové. »Stejně jako církevní hodnostáři, i komunisté si zvali jen špičky,« uvažuje logicky dnešní špičkový tenor v knize Jak to vidí Gott. »My se teď klaníme slavným muzikantům, jako byl Bach, ale oni svá oratoria skládali pro církev,« vyvozuje zdánlivě stejně logicky, ve skutečnosti pomíjí základní rozdíl: kantor lipského chrámu Bach byl věřící křesťan, zatímco Gott nikdy v komunismus nevěřil, jako ostatně mnoho jiných uměleckých hvězd v totalitním systému. Takové shodně měly tři možnosti: přizpůsobit se, vzepřít se a být umlčen jako Marta Kubišová nebo emigrovat jako dirigenti Rafael Kubelík a Karel Ančerl, pianista Rudolf Firkušný, herec Jiří V oskovec, písničkáři Kryl, Hutka, T řešňák. Komunistické režimy interpretačním hvězdám podstrojovaly, jak mohly. Sovětští maršálové před operními divami téměř klekali. Jestliže jim přesto od Šaljapinových dob emigrovaly na Západ desítky zpěváků, tanečníků, dirigentů a instrumentalistů, nebylo to kvůli nedostatku práce nebo peněz, ale svobody. Chytrý jugoslávský režim si udržel populárního zpěváka Iva Robiče tím, že mu dovolil absolutně všechno. T itův záhřebský miláček zpíval ve všemožných státech a jazycích, chorvatsky však minimálně. Zato jeho verze Morgen byla první německou deskou, která kdy vedla americký žebříček. Když generál Jaruzelski provedl v Polsku svůj vojenský puč, považoval za nutné dostat přímo z televizní obrazovky podporu soulového zpěváka a varhaníka Czeslaw a Niemena. Pro srovnání obou národních mentalit je příznačné, že ač Niemen mluvil mnohem mírněji než třeba Miloš Kopecký v pořadu o exilu, polské publikum ho prakticky odepsalo, zatímco v Čechách se Kopeckého televizní obliba ani nezachvěla.

Nemístné iluze

Ojedinělé postavení Karla Gotta na začátku husákovské normalizace vystihl režisér Jiří Menzel: »Nežijeme to v krásném státě? Vláda vyjednává s tenorem!« O tom, co všechno vlastně doopravdy »vyjednali«, má ovšem Gott dodnes - jak je patrné z různých interview - iluze. Říká třeba: »Bavil jsem se s nimi jako občan s občanem.« Myslí tím i narozeniny tajemníka ÚV KSČ Vladimíra Müllera alias grafomana Kapka, jemuž musel hrát na kytaru? Gottovo společenské myšlení bylo a je zčásti překomplikovaně sebevědomé, zčásti profesionálně omezené. Románový, na první pohled až nepochopitelně hrubý výrok Milana Kundery, že Gott je idiot hudby, si lze vysvětlit a zúžit na přijatelnější termín fachidiot, člověk, jehož obzor je omezen jeho povoláním. Gott je oddaný a ve svém oboru neporovnatelný profesionál nejen zpěvem, ale vším, co s tím souvisí: sestavuje a platí dokonalé a drahé orchestry, sólisty a sbory, s nimiž je schopen i koncertně předvést bez jakýchkoli playbacků to, co na deskách. Gottova důvěra v takové hvězdné týmy a ve vlastní hlas mu často zastiňuje i jeho vkus při výběru repertoáru. Gott není »esencí komunistické popkultury«, jak tvrdí výtvarník David Černý, ale zakonzervovaného technicismu, jaký se vyskytuje i v jiných společenských systémech a uměleckých oblastech. Rakouské šlágry Petera Alexandera, americký sentiment mužně nyjícího Andyho Williamse, kresebné portréty Masaryka i Fučíka od Maxe Švabinského, drezúrovaná choreografie i aranžmá pseudofolklorních státních nebo rozhlasových souborů - to vše je svého druhu jeden svět. Dokonalý, dokonaný a nerozžhavitelný. Umělecké ustrnutí budoucího národního umělce nebylo podmíněno posrpnovou normalizací, ta jen umožnila jeho politické zneužití. Gott se mu zvláště po domluvě s Husákem nijak důrazně nebránil, i potom však ve stádu hvězdných ovcí patřil k těm jankovitějším. Nebyl tím, kdo by si po negativních kritikách svých desek stěžoval na politických místech, nevyhrožoval v supraphonských kancelářích žalobou. V rozhovorech s novináři zůstal nejen osobitější než většina jeho kolegů i konkurentů, ale mnohdy zajímavější a inspirativnější než ve svých písních. V tomto smyslu se loutkou tenoristy, voděnou agenturními provázky, nestal.

Pragmatická pudovost

Při jeho pudovosti bylo vždy obtížné předpovědět, co a proč na veřejnosti udělá. Nejníže se dostal v televizním přenosu z Divadla hudby jako mluvčí Pragokoncertu během štvanice na chartisty. Opačně komunistické kulturtrégry zaskočil v lednu 1989, kdy odmítl v televizi odsoudit demonstrace k výročí Palachovy oběti. S výjimkou několika koordinátorů z tehdejšího Občanského fóra téměř nikdo neví, že hymnu z balkonu Melantrichu zpíval Gott poté, co se toho jiní, řekněme méně zkompromitovaní pěvci, v těch dramatických dnech lekli. Gott překvapovat nepřestává. Svým vlastnickým podílem Melodie pravděpodobně patří do knihy rekordů. Nebo je snad na světě jiný případ, kdy si nejpopulárnější zpěvák koupí hudební časopis? Gottovo spojení se »schopným profesionálem« JUDr. Janečkem, úspěšným velkovýrobcem normalizačních kýčů, vyplňuje zatím nejčerstvější kapitolu celoživotního příběhu o slavíkovi a jeho císařích.

Božská Ema

Hudební historie zná takových příběhů hodně, jeden však je nám zvlášť blízký. Vše, čeho kdy toužil Gott dosáhnout, a ještě mnohem víc se podařilo sopranistce Emě Destinnové. V e dvaceti zpívala v berlínské Dvorní opeře před Vilémem II., ve třiceti s Carusem a pod taktovkou Toscaniniho v newyorské Metropolitní. Hudební svět jí ležel u nohou, a to takřka doslova: všichni jmenovaní muži i skladatel Puccini jí nabízeli šperky nebo rovnou sňatek. Ale ona se z čirého vlastenectví rozjela uprostřed světové války, zjara 1916, domů. Rakouští policisté u ní našli vzkazy pro českou mafii. Z protekce ji nezavřeli, jenom jí vzali pas. A ještě nabídli kšeft: pas za to, že zazpívá ve prospěch rakouského Červeného kříže. Odmítla. Smlouvu na 70 amerických vystoupení mohla zahodit. V prosinci 1918 zpívala prezidentu Masarykovi v Národním divadle Libuši, ale také už z nouze dávala do dražby dary od císařů. Nedostala se ani jako učitelka na konzervatoř. Vítězný národ měl jiné starosti než podivínskou umělkyni. V kině zpívala pro pár důchodců. Než dvaapadesátiletá zemřela a slavnostní (konečně!) průvod Prahou ji zanesl na Slavín, musela ještě prodat svůj nejmilejší obraz, Romneyho Venuši.

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

Na Soundtracku zahrají i hudbu z Kingdom Come. K mání byly lístky se slevou

Tvůrci hry Kingdom Come: Deliverance vrátili areálu jeho středověkou podobu,...

Kingdom Come: Deliverance, tedy česká počítačová hra roku, která zaujala i v zahraničí, se na festivalu Soundtrack...

RECENZE: Charismatický Pepula. Sukův portrét dost říká, ale i zamlčuje

Josef Suk během koncertu Pražského jara v roce 2007

Novináři, kteří znali houslistu Josefa Suka, vědí, jak byl plachý a uzavřený. Přimět ho k rozhovoru bylo velmi obtížné....

Herci z muzikálů včetně Mamma Mia nedostali honoráře, došlo na insolvenci

Herečka Alena Antalová v hlavní roli Donny v muzikálu Mamma Mia v pražském...

Producent Jiří Jurtin a jeho firma Crystal Skull je ve finančních potížích. Tvrdí, že společnost Ticket Art Praha mu...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz