Delirium - představení Cirque du Soleil

Delirium - představení Cirque du Soleil - Fotografie z představení Delirium uskupení Cirque du Soleil (2007) | foto: archiv Cirque du Soleil

Cirque du Soleil uchvacuje všechny smysly

Delirium. Tak se jmenuje úspěšná show Cirque du Soleil. V sobotu 27. října ji do pražské Sazka Areny přiveze soubor, který už vidělo 70 milionů lidí.

Žádné šapitó, které známe z pražské Letenské pláně. Naopak. Sportovní aréna Globe ve švédském Stockholmu. V noci, modře nasvícená, připomíná modrou planetu. V jejích útrobách se odehraje stejné představení, které se ode dneška za týden představí v Sazka Areně.

Je skoro plno. Přes plochu dole začínají pobíhat klauni a upozorňují diváky, že už to brzy začne. Obří sál začne tepat pod údery afrických bubnů, na scénu vbíhají artisti, herci a zpěváci, vyjíždí rocková kapela. Delirium začíná.

Jde o příběh o hledání rovnováhy ve světě, ve kterém ubývá porozumění mezi lidmi a člověk bývá odtržen od reality. Alespoň podle tvůrců Michela Lemieuxe a Victora Pilona. Hlavním hrdinou je muž připoutaný k velkému balonu.

"Bill je obyčejný muž, ponořený do své prázdné mysli. Žije v technologickém světě, ve kterém vzrůstá odcizení vůči druhým lidem," říká o své roli herec Karl Baumann. Jeho hrdina, zoufalý, bez citu a v osamocení, začne snít. Na hranici mezi skutečným světem a vlastními sny potkává postavy, které ho učí znovu soucítit a milovat.

Obří plátna a hudba z Afriky Sluneční cirkus proslul vizuální fascinací a dokonalou akrobatickou show. Delirium je však trochu jiné. "Jde hlavně o hudební představení, v tom se liší od ostatních našich vystoupení," říká mluvčí souboru Cleo Vo-Dai. A tak zatímco v jiných show hudebníci doplňují artisty a tanečníky, v Deliriu je to naopak. Cirque du Soleil tak vytvořil jakýsi cirkusový muzikál.

"V roce 1994 a 2004 cirkus spolupracoval s Jazzovým festivalem v Montrealu. A právě tam vznikla myšlenka koncipovat představení jako hudební show," doplňuje Vo-Dai. Hudba, která v Deliriu zní, vznikla spojením nahrávek ze starších představení, promíchaných africkými styly, elektronickou hudbou a popem.

Nepřehlédnutelnou součástí představení jsou obří projekční plátna, jako vypůjčená z prostorových kin IMAX. Střídá se na nich fantaskní svět s vesmírem, starci i děti v nadživotní velikosti, a dotvářejí tak silný vizuální vjem.

Vzduchem vlaje i dívka ze Slovenska
Pokud chtěl být Cirque du Soleil výjimečný, musel najít nejlepší akrobaty na světě. Našel je, třeba i mezi olympijskými vítězi. Ale hledal i mezi neznámými talenty, a našel tak Alexandru Apjarovou, rodačku ze slovenského Prešova.

"Vystupuji s hedvábnou vlečkou, která symbolizuje vzpomínky hlavního hrdiny Billa. Jejich hloubku dokresluje projekce mořského dna na velkých plátnech po stranách sálu," říká usměvavá akrobatka. Ostatně nejen její postava, ale i všechny další tady mají svůj symbolický význam. Mary Sandersová, která v přiléhavém kostýmu tančí s červeným míčem, představuje Billovo nevědomí.

Půvabná hadí žena je v angažmá krátce. V minulosti byla čtyřnásobnou gymnastickou šampionkou v Kanadě a USA, a k cirkusu proto měla cestu vydlážděnou - tedy, nemusela na žádný konkurz, při kterém jsou jinak účinkující vybíráni. Její výkon patří do mozaiky, která oslňuje oči každého diváka. Zážitkem je třeba ekvilibristika s kruhy. Za doprovodu hudebníků vstoupí na scénu krásná žena, která vydrží několik minut kroutit pánví a končetinami až s osmi kruhy najednou. Střídají ji kolegové, kteří létají na lanech i bez nich, většinou ve fascinujících kostýmech návrháře Michela Robidase.

Aréna versus šapitó
Romantická poetika, svoboda, kočovný život a šapitó. To všechno patří ke klasickému cirkusu. Cirque du Soleil tohle vyměnil za multimediální možnosti sportovních hal. Minulý rok jezdil po těch v Severní Americe, letos od září do listopadu stihne pětadvacet zemí v Evropě, po jednom až třech představeních se soubor stěhuje do jiného města.

Jedenadvacet kamionů převáží vše, co cirkus potřebuje - od světelné techniky až po poslední stolek nebo žíněnku. Umělci cestují autobusy s postelemi nebo letadlem.

"Vystupovat v aréně mě baví víc, je to pohodlnější," komentuje život u Cirque du Soleil Mary Sandersová, pro kterou je romantické bydlení v maringotkách spíš noční můrou. "Ale hlavně, aréna umožňuje využívat nejnovější technické možnosti a to je v Deliriu hodně podstatné," doplňuje jeden z hlavních herců, Karl.

Jenže, jak může obří aréna konkurovat příjemnému, takřka domácímu prostředí šapitó, ve kterém dříve Cirque du Soleil také vystupoval? "Je to pro nás výzva. Snažíme se i tady vytvořit intimní atmosféru a udržovat kontakt s publikem. Do sportovní haly se vejdou tisíce lidí, a na to jsme nebyli zvyklí. Proto ten velký prostor jakoby zmenšujeme velkými plátny, na která promítáme detaily doplňující představení," zamýšlí se Cleo Vo-Dai. Výsledek této snahy, stejně jako nejmodernější verzi divadelního cirkusu budeme moci posoudit už za týden.

,