Cirkus a drama Františka Tichého

  4:03aktualizováno  4:03
Cirkusové prostředí s nádechem tragického romantismu je příznačné pro nezaměnitelný rukopis českého malíře a grafika Františka Tichého (1896-1961).

František Tichý: Klaun | foto: repro: Galerie U Betlémské kaple

Klauni, harlekýni, akrobatky i břichomluvci žijí volně v Tichého melancholickém světě, jenž snoubí sen s realitou. Velkou část autorovy grafické tvorby, které se věnoval převážně ve 40. letech 20. století, představuje do 13. ledna výstava v pražské Galerii u Betlémské kaple, která se na jeho dílo dlouhodobě zaměřuje.

"František Tichý je ze všech českých umělců, kteří pobývali v meziválečné Paříži, ten nejzajímavější," řekl známý pařížský galerista Daniel Henry Kahnweiler při jednom setkání s historikem umění Františkem Dvořákem.

"Zatímco většina českých umělců napodobovala avantgardní tendence Francouzů, František Tichý s nimi vedl dialog," doplnil Kahnweilera Dvořák, který Tichému vydal čtyři monografie, vytvořil rozsáhlý soupis grafického díla a uspořádal sedm výstav.

Z podnětů francouzské meziválečné malby utvářel Tichý vlastní přístup, nechal se vést k objevování vlastních výtvarných výrazů. V Česku svou tvorbou obohatil všechny obory výtvarného umění: malbu, grafiku, ilustraci, tvorbu plakátů, úpravu knih.

Buenos Aires nahradila Paříž
Cirkusová podívaná Tichého silně přitahovala už od dětství. Jako malý kluk se staral o koně v jednom zlíchovském cirkusu. Na představení mohl chodit každý den zadarmo.

"Dovedeš si představit mé vykulené oči na krasojezdkyni v růžovém trikotu. Ta se mi ze všech atrakcí líbila nejvíc a pak samozřejmě dva klauni, kteří se během představení museli několikrát převléct k různým jiným artistickým číslům. Viděl jsem pak v životě kdekterý cirkus z různých dílů světa, zvláště v Paříži, kde jsem si nic z takových možností nenechal ujít, ale tento cirkus ze Zlíchova, s 'hudbou', kterou vykouzlila jen tahací harmonika, se mi líbil nejvíc...," líčil Dvořákovi v knize O umělcích, jak je neznáme.

František Tichý se vyučil grafikem, studium na pražské Akademii výtvarných umění však nedokončil. Pracoval jako výtvarník v nakladatelství Melantrich, které ve dvacátých letech vedl F. X. Šalda, chvíli také působil jako šéf výpravy ve Švandově divadle. Měl však pocit, že nezakotvil na správném místě.

Když přišlo pozvání do Buenos Aires, kde měl vést litografickou dílnu, neváhal a vydal se se ženou na cestu. Osud však chtěl, aby Tichého vítr zakotvil jinde. Když dorazil do Marseille, zjistil, že v Argentině vypukla občanská válka. Za poslední peníze dojel do Paříže, kde se začal plně věnovat malbě a během pěti let se z něj stal sebejistý umělec.

Když se v roce 1934 vrátil do Prahy na svou první výstavu, kterou mu uspořádali jeho přátelé v galerii Krásná jizba, dokázal, že se může zařadit mezi českou uměleckou špičku. Úspěch ho přiměl vrátit se natrvalo.

Společný sen
Do Tichého tvorby se promítaly jak jeho zkušenosti, tak jeho bezmezná fantazie. Podobné představy ho spojovaly se světem Jiřího Wolkera, Františka Halase, Josefa Šímy, Jana Zrzavého.

Na zajímavou paralelu mezi Tichého tvorbou a generací autorů narozených kolem roku 1900 upozornil František Dvořák v knize Tichý - Grafické dílo: "Listujemeli v poezii Jaroslava Seiferta, jako bychom se dívali na kresby Františka Tichého: na stole karty, osud, tíha a lásky, dvě hrací kostky, dvě kouzelná slova, komediantský vůz, rejdiště plachých múz."

Mladé rebely spojoval odpor vůči autoritám a ideály o nové realitě s poetickou podstatou. Pojila je touha uspořádat poválečný svět jinak, a tak sny o "svobodě ducha" měnili prostřednictvím umění ve skutečnost.

Ve 40. letech se Tichý soustavně věnoval volné grafice, kterou přivedl k dokonalosti. Uznání se dočkal v roce 1946, kdy byl jmenován profesorem na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze a členem Akademie věd a umění. Ne nadlouho: komunistickému režimu se "Tichý - bouřlivák" znelíbil, a tak byl brzo zbaven všech funkcí a odvržen.

Oficiálně byla jeho tvorba soustavně odmítaná, avšak zájem odborníků přetrvával. Když Galerie Hollar v roce 1956 uspořádala výstavu k jeho 60. narozeninám, komunisté postihli i její organizátory. František Tichý zemřel 7. října 1961, jeho výjimečné dílo však přežilo s grácií dodnes. A tak máme znovu možnost z jeho obrazů pocítit tragickou krásu, kterou otiskl do svého poetického světa na hranici snu a fantazie.


Nejčtenější

RECENZE: Doktor Martin v kině trestá herce, diváky i původní seriál

Miroslav Donutil při natáčení filmu Doktor Martin: Zločin v Beskydech

I Česká televize má právo na omyl. Jenže film Doktor Martin: Záhada v Beskydech, který právě vstoupil do kin, není...

KOMENTÁŘ: Láme Freddie Mercury rekordy kin? Jen při ztrátě paměti

Záběr z filmu Bohemian Rhapsody

Tak sláva. Pohnutý osud Freddieho Mercuryho ze skupiny Queen a hlavně jejich skvělá muzika přivedly na životopisný film...

ANKETA: Vyberte nejlepší štědrovečerní pohádku za 25 let

Z pohádky Lotrando a Zubejda

Novodobou tradici, podle níž každý Štědrý večer vysílá vlastní či koprodukční premiérovou pohádku, zahájila Česká...

ČT má dva zábavné seriály, Rapla 2, Strážmistra Topinku a Koptův pořad

Druhou řadu seriálu Rapl natáčí v těchto dnech v Karlových Varech Česká...

Česká televize zveřejnila svůj program na první polovinu roku 2019. Takzvané jarní schéma obsáhne dva komediální...

GLOSA: Jak politická korektnost vyzdvihla i pohřbila moderátora Oscarů

Herec Kevin Hart

Dva dny poté, co černošský komik Kevin Hart s nadšením zveřejnil, že bude uvádět Oscary, se své role vzdal. Nechce prý...

Další z rubriky

OBRAZEM: Desfourský palác ožil. 4+4 dny v pohybu řeší Princip neurčitosti

Ze zahájení akce 4+4 dny v pohybu v Desfourském paláci (5. října 2018)

Multižánrový festival 4+4 dny v pohybu znovu oživil prostory pražského Desfourského paláce. Díla více než padesáti...

Jak vypadaly osudové chvíle Československa? Připomeňte si dramatické století

Smrt nacismu! Potupná vlajka německých okupantů na Pražském hradě, symbolu...

Na nejzásadnější momenty z československé historie láká nová výstava Osudové chvíle Československa - obrazový příběh...

Po Evitě či Sartrovi fotografovala v Praze. Modelem jí stál i Kundera

Gisèle Freund, Milan Kundera na 5. Sjezdu českých spisovatelů v Praze,...

Zatímco Václav Havel či Milan Kundera orodovali na IV. sjezdu spisovatelů v roce 1967 za film Věry Chytilové...

Najdete na iDNES.cz