Jediným členem onoho "one man bandu" je kytarista, zpěvák a skladatel Honza Ponocný, řečený Ponorka už drahná léta, někdejší spolulídr rockové kapely Circus Praha. Tolik k vysvětlení názvu.
Sluší se ještě dodat, že Ponocného minulost je provázena jmény jako Ivan Hlas, Anna K. nebo skupina Alias, současnost pak především spoluprací s Mekym Žbirkou a Václavem Koubkem. Jeho písničky ovšem zpívá a producentských či muzikantských služeb využívá kdekdo ve věkovém rozptylu od Heleny Vondráčkové po Ewu Farnou.
Circus Ponorka je ovšem něco zcela jiného, než Ponocný profesionálně odvádí jinde. Ne že by tedy nebyl profesionální. Jde ovšem o citelně velmi osobní projekt, o hájemství, ve kterém je výsostným hostitelem, nikoli - byť třeba vítaným a velmi platným - hostem.
Dlužno říci, že posluchač alba je ošizen o jeden podstatný efekt: vizuální. Respektive o možnost být přítomen vzniku soundu každé písničky. Ono "do it yourself" totiž u Ponocného znamená i to, že si za pomocí samplerů v reálném čase, přímo před publikem, vytváří bohatý sound, a to jen s jednou akustickou kytarou, dvěma mikrofony a hlasem.
Pracuje tedy na podobném principu jako mnozí hudebníci na alternativní scéně. Na našich pódiích jsme tak viděli hrát třeba Elliotta Sharpa, Garyho Lucase nebo Huga Race. Jeden podstatný rozdíl tu ale je: na rozdíl od nich Ponocný nestaví zvukové, či dokonce hlukové stěny, nýbrž vrství na sebe ryze písničkové party a figury.
To si tedy při poslechu "pouhého" cédéčka musíme jenom představovat. Můžeme se o to víc soustředit na písničky samé, jejichž výhradním skladatelem je Ponocný, drtivou většinou přispěl jeho americký kamarád John Riley.
Ponocný, resp. Circus Ponorka, se hlásí k dnes velmi populárnímu žánru "nu-folk". Nemá smysl řešit škatulky, ostatně fanoušci "indie-songwriterů" určitě k jeho publiku patří. Stejně tak ale není důvod, aby si jej neposlechli "měkčí" rockeři, tradičnější folkaři či osvícenější popíkáři.
Ponocného elastičnost, se kterou spolupracuje na české hudební scéně s kdekým, se totiž odráží i do tohoto osobního projektu. Kdo je čím ovlivněn - odpovídat v dnešní době na tuhle otázku a přihazovat jména je v dnešní době nesmysl (samozřejmě pokud někdo okatě nevykrádá, což rozhodně není Ponocného případ).
Můžeme se tak bavit o stále ještě relativně čerstvých jménech, jako je Badly Drawn Boy nebo Jack Johnson, můžeme zapátrat o patnáct let dřív k "unplugged rockerům" z musu i přesvědčení, ale také se bavit o Beatles. Ostatně, písničkářskou různorodost jejich Bílého dvojalba Do It Yourself docela připomíná (aniž bych chtěl přehánět či kácet modly).
To podstatnější ale je, že se Honza Ponocný po letech práce pro jiné opět prezentuje s projektem srovnatelné kvality se svým doposud nejzásadnějším zásekem v historii české scény, tedy Circusem Praha (jehož byl vedle Bradleyho Strattona druhou hlavní duší). Není asi náhoda, že oba spojuje shodná polovina názvu.
Circus Ponorka: Do It Yourself
Faust Records/Honza Ponocný, čas 42:53
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
