Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čínské pohádky lákají draky i kráskami z ženšenu

  4:15aktualizováno  4:15
V Česku a současně ve Francii vyšel úctyhodný svazek čínských pohádek, který zdobí více než pět set obrázků známé ilustrátorky.

Z knižního souboru Čínské pohádky | foto: archiv

Čínské pohádky vycházely v češtině už před první světovou válkou, za první republiky i v socialistickém Československu – tehdy s ideologickými nánosy o chudém lidu a touze po spravedlivém světě. Okouzlily i známou ilustrátorku Renátu Fučíkovou, která k nim v orientálním stylu vytvářela barevné obrázky.

Různé příběhy i národnosti
Soubor jedenadvaceti pohádek má originální grafickou úpravu Clary Istlerové, provází ho i výstava v pražské žižkovské galerii Atrium. Stejně jako je národnostně různorodá Čína, tak se liší i jednotlivé pohádky. Čtenář může objevovat hodnoty, fantazii a tradice nejsilnějších národů Chan a Čuang, buddhistů Mandžu i muslimů Chuej. Své příběhy mají Blangové v bambusových příbytcích, kteří stále věří na své duchy, či Pajové, zvaní Bílí hadi a usazení kolem jezera v himálajském podhůří.

A co teprve severočínští lovci Oročon, kteří lpí na starých zvycích a kožešinách? V jejich pohádce o mladé Pchu-mej překvapivě netahá za nitky muž, ale důmyslná žena. „Má drahá Pchu-mej, jestliže jsi mě od začátku milovala, proč jsi chtěla, abych podstoupil všechna ta nebezpečí?“ ptá se trochu dopáleně zkouškami vyčerpaný nápadník. Odpověď je jednoduchá: „Přece jsem si nemohla vzít muže, kterého dobře neznám.“

Z jednotného vznešeného stylu vybočuje pohádka o dceři dračího krále – jediná, která má konkrétního autora. Její jazyk je rozverně komický, nešetří výrazy floutek a pruďas, a když drak ve vzteku sežere nevěrného manžela své neteře, omluví to ledabyle: „No jo, ale pro jednou se snad tolik nestalo.“

Zpytovat a nevlastnit
I v čínských pohádkách se překonávají nepřekonatelné hory a řeky, bojuje se s démony a draky, vysvobozují se zakleté krasavice a plní nesplnitelná přání. Nicméně to vše se děje trochu jinak. „Zatímco pro evropské pohádky je klíčové slovo mít, vlastnit – děti, manželku, dům, ty východní se ptají: Kdo jsem, jaký jsem? Když porozumíme sami sobě a své práci, úspěch, ženy a statky přicházejí samy,“ říká Fučíková.

Naráží tak třeba na chanský příběh o Lu Panovi, prvním tesařském mistru, který neváhal podniknout strastiplnou cestu, aby se dokonale naučil svému řemeslu. Podobné vyznění má i čuangská pohádka o kameníkovi, který chtěl být boháčem, úředníkem, větrem, sluncem i balvanem, aby se nakonec vděčně vrátil ke kamenictví. Dominují příběhy o lidech a o nevyzpytatelné přírodě, která má zlé patrony stromů i krásky z ženšenového kořene.

Cení se odvaha, která se nenechá odradit malomyslnými řečmi, důvtip, který je často potřebnější než moc a majetek, dobrota, i když se v první chvíli nemusí vyplatit. Důležitá je schopnost soucitu, pokory vůči stáří (což v případě špatné tchyně může být pro snachu neřešitelný problém) a schopnost obětovat se.

Jednu z Ovidiových proměn připomene příběh o dvou milencích, kteří chtějí zachránit svůj kraj přes suchem a nechají se proměnit ve skály, z nichž tryská pramen. Nešťastný konec je však vlastně šťastný – hrdina zemřel, ale slunce se na zem vrátilo.

„Cítím z těch pohádek obrovskou vyspělost, tisíciletou tradici, která chápe, že nejdůležitější hodnota v životě je harmonie. K závěru pohádky nestačí, aby mladík našel nevěstu, ale aby rodina jako celek fungovala,“ míní Fučíková.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Velká část děje knihy V šedých tónech se odehrává v sovětském gulagu.
RECENZE: Když musí dítě sát krev. Zulejku otroctví nezlomí ani v pustině

Rok 1930. Třicetiletá Zulejka, již v patnácti provdali za mnohem staršího muže, čtyřikrát porodila, ani jedna z holčiček se nedožila měsíce. Když ji se...  celý článek

Motiv z obalu českého vydání knihy Otrok
RECENZE: Otrok se podobá dílu Paula Coelha. Chybí mu humor

Jak moc jsme otroky vlastních negativních myšlenek, obav, problémů, křivd a provinění? Útlý bestseller Otrok spisovatele Ananda Dilvara nachází prostřednictvím...  celý článek

Spisovatel Jáchym Topol
Jáchym Topol, Věra Machoninová či Petr Zuska dostali výroční ceny

Státní cenu za literaturu si z nedělního ceremoniálu odnesl Jáchym Topol, za překladatelské dílo připadla in memoriam Evě Kondrysové. Současně byly uděleny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.