V Číně byl naopak Kao Sing-ťien, jenž ve svých dramatech do tamního divadelní prostředí vnesl postupy evropského avantgardního a absurdního divadla, po svém odchodu ze země prohlášen za personu non grata. "Jsem velmi, velmi překvapen. Je to velká pocta, důkaz uznání mého díla. A je to opravdu výjimečný okamžik pro čínského člověka, protože Nobelova cena je v Číně velmi žhavé téma," reagoval včera laureát.
Udělení "Nobela" Kao Sing-ťienovi je pro literární svět překvapením. Čekalo se, že Akademie by mohla ocenit čínského autora, ale horkým kandidátem byl jiný exilový literát, v Kalifornii usazený básník Pej Tao. Oba muže ovšem spojuje obdobný osud, který je svým způsobem modelován obrazem údělu čínského intelektuála druhé poloviny 20. století.
Kao Sing-ťien se narodil v rodině bankovního úředníka a amatérské herečky. Mezi jeho první vzpomínky patří útěk před invazí japonských vojsk. Inspirován matkou k umělecké tvorbě psal, maloval, učil se na housle, v sedmnácti letech vstoupil na Pekingskou univerzitu, kde vystudoval francouzštinu a literaturu. Na přelomu 50. a 60. let studoval pět roků ve Francii. Do Číny se vrátil právě s počátkem Maovy kulturní revoluce, která Kaa tvrdě zasáhla: na pět let byl poslán na "převýchovu" do venkovské stranické školy a musel spálit všechna svá dosud nevydaná díla. Později působil jako překladatel v čínském svazu spisovatelů, do roku 1979 nemohl vycestovat ze země. "Počátky jeho literární dráhy formovalo myšlenkové ovzduší postmaovské Číny osmdesátých let.
Po intelektuální askezi Kulturní revoluce se s nástupem Tengových reforem otevřela stavidla přívalu myšlenek za Západu. Nastalo období hledání, objevování a tápání, které nakonec vyústilo do osudné konfrontace s režimem na náměstí Tchien-an-men," říká sinolog Martin Hála a dodává: "Kao se v této překotné době proslavil dvěma experimentálními dramaty, Poplachem (z roku 1982) a Autobusovou zastávkou (1983). Ta někdy bývá přirovnávána k Beckettovu Čekání na Godota a její inscenace se časově shodla s rozpoutáním kampaně proti ´duchovnímu znečištění´. Hra byla oficiálně označena za ´nejjedovatější´ drama od vzniku ČLR.
Autor, již předtím podezřelý pro velmi neortodoxní názory vyjádřené v pojednání Předběžná studie o technice moderní prózy, se musel na čas vzdálit z dohledu literárních cenzorů v hlavním městě. Roku 1985 přijal pozvání do Německa a Francie," vysvětluje Martin Hála. V České republice Kaovy divadelní práce inscenovány nebyly, avšak jiné evropské země - například Švédsko, Francie, Německo, Polsko či Itálie - znají jejich divadelní podobu.
Švédská Královská akademie při svém včerejším zdůvodňování verdiktu konkrétně zmínila také autorovo prozaické dílo. "Myslím, že lze bez rozpaků říci, že román Hora duše je jedním z nejpozoruhodnějších výtvorů moderní literatury, nejen pro Číňany," uvedl Horace Engdahl, stálý tajemník Akademie. Román Hora duše je literárním záznamem patnáctiměsíčního Kaova putování po odlehlých oblastech na jihu a jihozápadě Číny, kam se spisovatel vypravil v roce 1982, když mu lékaři diagnostikovali - později se ukázalo, že omylem - rakovinu plic.
Z patnáct tisíc kilometrů dlouhé pouti vytěžil literární fresku země, jež stále ještě nese stopy decimující Kulturní revoluce. "Nemáme žádné geografické ani politické zájmy. Rozhoduje jedině kvalita psaní," odpověděl Engdahl na dohady, že udělení Nobelovy ceny Kao Sing-ťienovi má být i políčkem čínskému režimu. První čínský nositel Nobelovy ceny za literaturu tvrdí: "Nejsem politik, nepůsobím v politice, ale to mi nebrání, abych nekritizoval politiku komunistické Číny. Říkám, co chci říci."
Udělení "Nobela" Kao Sing-ťienovi je pro literární svět překvapením. Čekalo se, že Akademie by mohla ocenit čínského autora, ale horkým kandidátem byl jiný exilový literát, v Kalifornii usazený básník Pej Tao. Oba muže ovšem spojuje obdobný osud, který je svým způsobem modelován obrazem údělu čínského intelektuála druhé poloviny 20. století.
Kao Sing-ťien se narodil v rodině bankovního úředníka a amatérské herečky. Mezi jeho první vzpomínky patří útěk před invazí japonských vojsk. Inspirován matkou k umělecké tvorbě psal, maloval, učil se na housle, v sedmnácti letech vstoupil na Pekingskou univerzitu, kde vystudoval francouzštinu a literaturu. Na přelomu 50. a 60. let studoval pět roků ve Francii. Do Číny se vrátil právě s počátkem Maovy kulturní revoluce, která Kaa tvrdě zasáhla: na pět let byl poslán na "převýchovu" do venkovské stranické školy a musel spálit všechna svá dosud nevydaná díla. Později působil jako překladatel v čínském svazu spisovatelů, do roku 1979 nemohl vycestovat ze země. "Počátky jeho literární dráhy formovalo myšlenkové ovzduší postmaovské Číny osmdesátých let.
Po intelektuální askezi Kulturní revoluce se s nástupem Tengových reforem otevřela stavidla přívalu myšlenek za Západu. Nastalo období hledání, objevování a tápání, které nakonec vyústilo do osudné konfrontace s režimem na náměstí Tchien-an-men," říká sinolog Martin Hála a dodává: "Kao se v této překotné době proslavil dvěma experimentálními dramaty, Poplachem (z roku 1982) a Autobusovou zastávkou (1983). Ta někdy bývá přirovnávána k Beckettovu Čekání na Godota a její inscenace se časově shodla s rozpoutáním kampaně proti ´duchovnímu znečištění´. Hra byla oficiálně označena za ´nejjedovatější´ drama od vzniku ČLR.
Autor, již předtím podezřelý pro velmi neortodoxní názory vyjádřené v pojednání Předběžná studie o technice moderní prózy, se musel na čas vzdálit z dohledu literárních cenzorů v hlavním městě. Roku 1985 přijal pozvání do Německa a Francie," vysvětluje Martin Hála. V České republice Kaovy divadelní práce inscenovány nebyly, avšak jiné evropské země - například Švédsko, Francie, Německo, Polsko či Itálie - znají jejich divadelní podobu.
|
Kao Sing-ťien |
| Narozen: 4. ledna, 1940, Čína |
| Současné bydliště: Paříž |
Z patnáct tisíc kilometrů dlouhé pouti vytěžil literární fresku země, jež stále ještě nese stopy decimující Kulturní revoluce. "Nemáme žádné geografické ani politické zájmy. Rozhoduje jedině kvalita psaní," odpověděl Engdahl na dohady, že udělení Nobelovy ceny Kao Sing-ťienovi má být i políčkem čínskému režimu. První čínský nositel Nobelovy ceny za literaturu tvrdí: "Nejsem politik, nepůsobím v politice, ale to mi nebrání, abych nekritizoval politiku komunistické Číny. Říkám, co chci říci."
|
Peking kritizuje udělení Nobelovy ceny čínskému disidentovi |
Ostrou kritiku v pátek adresovalo čínské ministerstvo zahraničí Švédské akademii za to, že letošní Nobelovu cenu za literaturu udělila čínskému spisovateli a disidentovi žijícímu v exilu ve Francii Kao Sing-ťienovi. Zároveň ji obvinilo z toho, že literáta vybrala z "postranních politických důvodů".
V prohlášení se uvádí, že udělení ceny "znovu ukazuje, že Nobelova cena byla využita z postranních politických důvodů", a že "to nestojí ani za komentář".
 Kao Sing-ťien |
 Kao Sing-ťien |
 Kao Sing-ťien |
