"Deska je průřezem naší tvorby v posledních třech čtyřech letech. Zachycuje nejen komornější verzi kapely, jak lze slyšet na festivalech, ale i aranže, kde jsme si pozvali víc muzikantů. Chtěli jsme, aby na desce bylo něco navíc, neměla atmosféru koncertu, ale jinou, vytvořenou dalšími nástroji," popisuje nahrávání Cicvárek.
Je album autorské?
Ano, obsahuje šestnáct věcí výhradně ode mě. Žánrově se pohybuje na pomezí folku, jazzu, šansonu, možná divadelní hudby. Jde zcela záměrně od humoru až k vážnější druhé, uspávací polovině.
Píšete texty i dalším kapelám. Nelákalo vás použít text, který jste napsal jiné kapele, a nazpívat ho sám?
Ne. Upřímně řečeno, materiálu bylo tolik, že mně rvalo srdce vyhazovat některé písně, které se tam kvůli času nevešly. Už tak má deska padesát pět minut. Navíc věci, co píšu pro sebe jako písničkář, jsou přece jen jiné než to, co píšu třeba pro Mošny. Má to jiné zákonitosti a jde mi tam i o vyjádření mých pocitů.
Můžete srovnat práci na své desce s textováním pro někoho jiného. Co vám dává psaní pro další muzikanty?
Když píšu pro sebe, snažím se mluvit za sebe, za své pocity, což je docela velký boj, aby píseň byla něčím, co bych mohl nazvat pravdivostí. Když píšu za druhé, tak tam je svým způsobem svoboda. Pro mě je třeba bezvadné psát za holky, představovat si jejich problémy, jejich pohled na svět. Dneska, když píšu pro Mošny, tak se s holkami dlouho bavím, co by chtěly zpívat, jaký by to mělo vyvolávat pocit. Je to úplně jiný styl hledání tvaru, který bude zpívat někdo jiný. Můžu si dovolit věci, které bych si u sebe jako písničkář nemohl dovolit. Výlety do jiných žánrů jak po stránce hudební, tak i textové. Větší sentimentalitu, což je bezvadné, protože u sebe si to nedovolím, ale pro holky ano. Proč by nemohly zpívat nostalgický text? Ale i já podobné skladby na desce mám.
Folk, jazz, šanson. Proč jste zvolil tuto cestu?
Vyplynulo to časem z obsazení. Hraju na klavír a kytaru. Mám skvělou flétnistku Petru Klementovou, která výborně hraje jazz, a violoncellistku Janu Havlovou. Takže hudba už díky těmto nástrojům směřuje k vážnějšímu tvaru.
 Brněnský muzikant Ivo Cicvárek s kolegyněmi s kapely Oko |
