V kusu nazvaném jednoduše Leni představuje Cibulková stárnoucí ženu, která svůj život a vztah k nacismu obhajuje v televizní show (recenze hry zde). Pro dvaapadesátiletou herečku je to už druhá Thálie, tu první si před osmi lety odnesla za roli ve hře Picasso pražského Ungeltu.
Když srovnáte ty dvě Thálie, kterou bylo těžší získat?
Obě úplně stejně. Je to krásné, je to překvapení. Ale vždycky vše pojímám jako ocenění celé inscenaci, celému divadlu.
Přinese Divadlu v Řeznické vaše cena větší popularitu?
Myslím, že Divadlo v Řeznické nepotřebuje větší popularitu. Tam je už léta letoucí dobrá dramaturgie. Stanislav Zindulka ve Vražedném pátku či Ředitelské lóži, Miroslav Etzler v Červené, Hana Maciuchová v Ještěrce na slunci... To je titul od titulu. Jsou to intimní hry, ale nesmírně zajímavá dramaturgie. Vždycky mají přesah, vždycky mají co říct širším masám, než se k nám vejdou. Lidé se k nám vracejí a to je dobře.
Jak jste se na roli Leni Riefenstahlové připravovala?
Dlouho.
Měla jste nějaký problém se ztvárněním režisérky, která sympatizovala s nacismem?
Vůbec ne. Já pracuji s rolí tak, že mnohem víc času věnuji čtení, shromažďování materiálů. Tady jsem potřebovala samozřejmě dokumentární snímky, přečíst několik biografií. Z toho jednu velkou, nezaujatou a velice zajímavou. Příprava na textu jako taková je pro mne mnohem důležitější než potom pohyb v prostoru. Nazrát vizi, mít ji natolik připravenou, že se pak představení hraje snáz.
Jaký máte nyní vztah k té roli a k Riefenstahlové?
Bezesporu byla, jak říkáme, velice kontroverzní a to divák ví. Na druhou stranu se to dá přenést do jakékoli doby, zvláště do naší. Smyslem naší hry je hlavně uchopit, jakou mají média moc s lidmi manipulovat. Vidíme všude kolem sebe, jakým způsobem se to dá zneužít a otočit proti řemeslu, proti ideologii. I když ideologie je šílená věc, já ismy nemám ráda. Ale bohužel i tyhle doby jsme zažili.
Nyní v Řeznické režírujete novinku Kalifornská mlha. Chystáte do budoucna další režijní projekty?
Tak se to nedá říct. My tam hrajeme jen dva, takže si neosobuji právo říkat, že jsem jenom režisérem či že jsem to dělala jenom já. S Luborem Šplíchalem jsme šli doslova po schodech. Ta hra by nikdy nevznikla, kdybychom k tomu nebyli dva.
