Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Trabant, nudisté a Vinnetou. I výstřední pohádka může bavit

  17:55aktualizováno  17:55
Nečekané věci se dějí v inscenaci pohádkových operních jednoaktovek Chytračka a Měsíc od Carla Orffa, které uvedlo Národní divadlo. Nečekané ano, hloupé nikoli.

Scéna z inscenace Orffovy opery Měsíc | foto: Patrik Borecký

Carl Orff proslul pedagogickou prací, ale ještě více dílem Carmina Burana. Také obě pohádkové opery, komponované podle předlohy bratří Grimmů, nesou znaky jeho rukopisu. Nevyjadřují ani tak emoce a charaktery, spíše ilustrují, ale jsou to ilustrace hýřivě barevné, zvukově atraktivní, prostě jako z bohatě vypravené pohádkové knihy.

Inscenovat je s nadsázkou, ironií a velkou fantazií se vyplatí. Režisér Jiří Nekvasil se scénografem Danielem Dvořákem šli touto cestou a stvořili svoji možná nejlepší inscenaci. Začínají Chytračkou, která pojednává o chytré dívce, jež přelstí krále a stane se jeho ženou. Manžel ji pak vyžene, protože mu mluvila do vládnutí, dovolí jí však, aby si vzala vše, co je jí milé. A ona si odveze spícího krále.

Carl Orff: Chytračka, Měsíc

Národní divadlo

premiéra 20. října 2016

Dirigent: Zbyněk Müller

Režie: Jiří Nekvasil

Scéna: Daniel Dvořák

Kostýmy: Simona Rybáková

Hodnocení­: 70%

Nekvasil zasadil příběh do výrazných dekorací inspirovaných konstruktivismem a této atmosféře odpovídají i fantaskní kostýmy Simony Rybákové. Figurky jsou rozpohybovány do Orffových rytmů tak, že vzniklo představení, které svou nápadnou, nereálnou poetikou drží pozornost. Tedy až na tři pobudy, kteří u Orffa různě zasahují do děje, ale třeba také parodují mužské vokální soubory. Pojmout je jako současné, víceméně realistické lobbisty už Nekvasilovi nevyšlo, výsledek je příliš chtěný a křečovitý i se zvoněním mobilů nebo vysvětlováním, že Orff je autorem skladby Carmina Burana.

Bizarnost úplně jiného druhu Nekvasil vymyslel pro druhou aktovku, Měsíc. Ta vypráví o ukradeném Měsíci, jenž se dostane až do podsvětí mezi mrtvé, které jeho světlo probudí a nastalý zmatek musí urovnat svatý Petr. Temnou zemi bez svitu měsíce u Nekvasila představuje někdejší Německá demokratická republika. Režisér v tištěném programu vysvětluje, že pohoří Harz, které je zdrojem pohádek bratří Grimmů, leželo velkou částí na území NDR. A i kdyby ne, byl by to nápad s velkým N.

Záhrobí v paneláku

Před divákem defilují nejrůznější reálie z časů východoněmeckého budování socialismu. Například večerníček Sandmännchen (Pískový mužíček), skupina Puhdys nebo trabant, jímž si čtyři kamarádi odvezou Měsíc. Sbor má teplákové soupravy s nápisem DDR, decentně je zkarikován i někdejší východoněmecký fenomén nudismus.

Do záhrobí se pak vstupuje u stěny paneláku a následuje morbidní a také trochu mrazivý mejdan, jehož se účastní pohraničník, cyklista (nejspíš nadopovaný), komunistický politik Erich Honecker, zpěvák Dean Reed, Vinnetou nebo tanečnice z televizní show Ein Kessel Buntes. Všechno, včetně videoprojekcí ze života v NDR, si ale k pohádkové předloze i lehce stravitelné výrazné hudbě „sedlo“. Jsou to výstřední obrazy, ale rozhodně nepřipomínají kýčovitě hloupé televizní pohádky, jak se to u inscenování pohádkových oper stává.

Naopak, vznikla jakási operní parodie na „ostalgii“, navíc perfektně rozpohybovaná. Otázka ovšem je, zda kromě diváků, kteří ještě zažili „bratrskou“ spolupráci v rámci někdejšího sovětského bloku, tento nápad ocení i mladší ročníky.

Fotogalerie

Každopádně je na co se dívat. S poslechem je to o něco horší. Orchestr podává pod taktovkou Zbyňka Müllera dobrý výkon, přesto se postupně dostavil pocit, že svítivé orffovské barvy nejdou ven z orchestřiště tak, jak by snad mohly, aby naplno zazářily. A pak, i Orff se musí zazpívat a na rozdíl od jevištních obrazů ty vokální už tolik v paměti neutkví. Snad jen sopranistka Jana Sibera jako Chytračka vložila do zpěvu i trochu šarmu, ale jinak se zpívá nanejvýš tak napůl, s nedostatečným rozsahem a malou silou, protože na víc hlasy nejsou připraveny. Někdy je to až k uzoufání nesdělné a zvukově matné, jako když Jaroslav Březina zpívá-nezpívá Vypravěče alias Pískového mužíčka v Měsíci nebo František Zahradníček svatého Petra. Problémem je také často mluvené slovo, speciálně u představitelů tří pobudů v Chytračce.

Ale díky šťavnaté jevištní podobě tato inscenace stojí za vidění.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Plakát k festivalu Pražské křižovatky
První Pražské křižovatky připomenou, že nikdy nejde pouze o divadlo

Činohra Národního divadla pořádá 2. až 8. října na Nové scéně první ročník mezinárodního divadelního festivalu Pražské křižovatky. Zavítají sem umělci ze...  celý článek

Hlavní postavu velkopaštikáře Borise ve hře Dvě noci na Karlštejně hraje Václav...
Kterak si velkopaštikář Boris myslel, že je nástupcem Karla IV.

Dvě noci na Karlštejně zní název nové komedie, kterou od středy uvádí pražské Divadlo Kalich. Tvůrci Petr Kolečko a David Drábek v ní ironickou formou...  celý článek

Vizuál k pětadvacátému ročníku Mezinárodního festivalu divadlo zdobí portréty...
OBRAZEM: Polívka odhalil pupek, Geislerová ještě více. Festival Divadlo slaví

Sérií černobílých plakátů zachycujících přední české herce zkraje 90. let láká letošní ročník tradičního Mezinárodního festivalu Divadlo. Podívejte se na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.