Jaká byla Ester? Já vlastně nevím, říkáte v dokumentu. Je to jen efektní prvek filmu, nebo skutečnost?
Pro mě je to opravdu výraz bezmocnosti, že člověk nemůže poznat toho druhého. Naše spolupráce měla hodně mezer: pracovaly jsme spolu vždy intenzivně, ale mezi filmy vznikaly přestávky a ona si nemohla dovolit čekat, až se něco schválí, bez zálohy nemohla dělat. Takže teprve filmováním jsem se o ní dozvěděla hodně věcí.
Které například?
Netušila jsem, s jak obrovským množstvím lidí udržovala styky. Kolik času jí to muselo brát! Možné vysvětlení je alkohol a sex. Hledání partnera pro ni mohlo být bleskové, byla bez skrupulí, ale taky nedůtklivá. Nesnášela blízkost, třeba pach partnera, a výsledkem její svobody se stala osamělost. Nevím, zda děti mít nechtěla, nebo nemohla, ale kdyby je měla, asi by dopadla líp.
A jak to bylo s alkoholem?
Já jí sice dala napít, ale jen tolik, kolik by jí neškodilo, a ty řeči kolem toho nesnášela. Když jsme spolu psaly, pořád si nosila kávu v malém hrníčku, jednu za druhou, a já až náhodou zjistila, že mě balamutí, neměla v něm kávu, ale rum.
Věděla jste o všech dobrodružstvích, která dokument zmiňuje?
Kolem Ester byla pořád spousta dobrodružství, ale o tom jsme se nikdy nebavily. Vždy jsme mluvily o podstatě, o tom, že už příběh musí obsahovat nosný materiál jako ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne stárnutí a touhu žít nekonečně. Říkají, že byla inspirativní, ale spíše se v ní našli, přes ni si prosívali sami sebe. Říkají jí renesanční člověk – ano, byla nadaná všemi směry, pracovitá, ale s výkyvy, měla chvíle výpadků.
Proč jste z dokumentu vystřihla závěr, kdy se dobýváte do jejího bytu a sháníte jejího partnera, který s vámi nechce mluvit?
Původní nabídka zněla na padesát minut. Měla jsem pocit, že za tak krátkou dobu se nic pořádného nedá říci, ale když měl film už přes dvě hodiny, podívala jsem se na něj z odstupu a zdálo se mi, že má tři konce. Proto vypadla celá tahle scéna, na DVD ji dáme do bonusů spolu s dalšími, třeba s poslední večeří u Ester.
Existuje něco, co jste do filmu nedala, protože byste to považovala za svatokrádež?
Pro Ester by celý ten dokument byl svatokrádežný, určitě by ho nechtěla. Ani pohřeb mít nechtěla, když byla nemocná, nechtěla ani žít, ale zásadně odmítala soucit. Byla jsem za ní v nemocnici, ač jsme zrovna měly jednu ze svých etap sváru, a zase jsme tam navázaly spolupráci, bohužel už nedokončenou. Měly to být Sedmikrásky 2.
Přesto: vynechala jste něco záměrně?
Spousta výpovědí tam není, ale z jiných důvodů, buď kvůli délce, nebo neříkaly nic podstatného. Já jsem se chtěla dovědět, kdo byla Ester, přála jsem si dát ten obraz dohromady – a podnět mi dalo zjištění, že její příběh pro cyklus Nevyjasněná úmrtí měl točit kolega, který ji osobně vůbec neznal. To by mi připadalo jako zrada, že jsem to dopustila. Chtěla jsem tedy, aby to dělal její někdejší manžel Jan Němec, ale odmítl, že už o ní natočil Gen a že by si to prý nepřála. Na to já se neohlížím: prostě jsou tu stopy, které člověk zanechá.
Myslíte, že kdyby osud rozhodl v opačném gardu, natočila by Ester Krumbachová dokument o vás?
Když vezmu, jaká to byla čarodějka, možná by ona o mně vypověděla víc.
